V Rakousku není pod takovým drobnohledem, jako by tomu bylo v Česku. I přesto si jistě pozornost zaslouží. Aby ne. Ve svých 18 letech poprvé nastoupil za A tým Salcburku a to rovnou v rámci Evropské ligy proti slavnému Villarrealu. O prvním startu, věhlasné akademii, i filosofii Salcburku jsme si popovídali v rozhovoru s Antonínem Svobodou.

Ty sis 25. února odbyl debut v Evropské lize za hlavní tým Salcburku, když jsi na poslední minuty nastoupil proti Villarrealu. Co to pro tebe znamená?

Pro mě to bylo splnění hned několika snů. Od malička jsem si přál zahrát v nějakém evropském poháru, ať už by se jednalo o Evropskou ligu nebo Ligu mistrů. Zároveň jsem snil i o tom, zahrát si za A tým Salcburku. Pevně doufám, že to tak bude pokračovat a že těch startů bude přibývat.

Mohla to pro tebe být i zpráva typu: „Počítáme s tebou i dále“?

Není tajemstvím, že mi bude v létě končit smlouva, takže to mohl být tento signál. Především to pro mě je ale obrovská motivace, když jsem viděl, jak všechno funguje, jak je o „A“ tým postaráno. Jsem rád, že jsem si mohl přičuchnout k tomu profi fotbalu na nejvyšší úrovni.

Je velký rozdíl mezi tím, jak je postaráno o „A“ tým a mládežnickými týmy?

Já musím říct, že o nás se starají perfektně. Máme tu dostupné všechno, co potřebujeme, nicméně v tom „A“ týmu je to extrém. Tam člověk přijde na trénink a je všechno připravené. Od jídla, přes masáže až po vyprání věcí. Tam opravdu stačí jen obout si kopačky a jít trénovat.

Jaká byla tvá reakce, když ses dozvěděl, že pocestuješ s hlavním týmem do Villarrealu?

Bylo to hodně ovlivněné tím, že v Salcburku jsou teď dva hráči suspendovaní za doping, takže tam je relativně málo hráčů. Já jsem přijel v pondělí normálně na trénink a přišel za mnou vedoucí Lieferingu (B tým Salcburku), že tady je ta možnost, že s nimi jdu na trénink a pak se uvidí. Samozřejmě jsem byl šťastný.

Stihl jsi po zápase výměnu dresu?

Tak na to jsem pyšný, protože jsem si vyměnil dres s Danielem Parejem. Já jsem za ním přišel a zeptal jsem se ho, zda mi může dát svůj dres, a on souhlasil, načež se zeptal, jestli může dostat ten můj. Já mu na to řekl, že to je můj první zápas. On mi na to reagoval tím, že si ho mám nechat, že takové zážitky a památky si musíme uchovávat. Takže nakonec mám oba dresy.

Můžeš nám popsat tvoji cestu až do Salcburku?

Já hrál celý život za Zbrojovku Brno. Pak jsme měli tuším v kategorii U14 zápas ve Vídni a měli jsme zprávu, že se tam přijede podívat nějaký skaut ze Salcburku. Ten zápas jsme porazili Rapid 14:1 a já jim dal 8 gólů. Od té doby jsme s gólmanem Adamem Stejskalem jezdili na stáže, načež po dvou letech se ten přestup začal řešit už reálně.

Jak vypadalo to pozadí přestupu? Byl Salcburk jasná volba nebo měly zájem i jiné týmy?

My jsme to řešili v době, kdy jsme byli v reprezentaci U15. Já si pamatuji, že můj nejlepší kamarád Adam Hložek měl nějaké info, že by mě snad chtěli lákat do Sparty, ale v tu chvíli už bylo vše rozjednané s tím Salcburkem a v podstatě tam nebylo nic jiného než ten Red Bull.

Do akademie Salcburku se nedostane jen tak někdo, jsou tam nějaká kritéria. Na jakém základě přijali tebe?

Mně asi pomohlo, že jsem jim typologicky zapadal do systému. Je tu hodně vysokých hráčů a většinou rychlostní typy.

Co ty a aklimatizace? Hodně toho pro tebe muselo být nového. Řeč, ubytování, spoluhráči..

Ten začátek byl extrémně těžký, protože poprvé v životě jsem byl delší dobu bez rodiny, mimo domov, mimo kamarády. Vzhledem k tomu, že jsem neuměl německy, tak bylo těžké se začlenit do té party. První půlrok byl těžký, pak jsem se ale naučil řeč a vše se výrazně zlepšilo.

Mluví se tam primárně německy, nebo používáte hodně i angličtinu? Přeci jen v klubu máte hráče z mnoha koutů světa.

Hodně hráčů, kteří pochází z Bosny či Chorvatska, jsou národnostně na půl, takže německy umí. Nicméně tam máme i hráče z Mali, Brazílie nebo Francie, takže se relativně hodně používá i ta angličtina.

Čím je vaše akademie podle tebe tak jedinečná?

Řekl bych, že zázemím a možnostmi co tady mají. Takovou akademii ve světě budete hledat jen těžko.

Co ty a studium? Předpokládám, že v klubu na to hodně dbají.

Já studuji dálkově Gymnázium Duhovka v Praze, protože v Brně mi nebyla poskytnuta možnost studovat dálkově, takže jsem v Praze. V klubu na to dávají velký důraz, přičemž mě v blízké době bude čekat maturita, tak uvidíme, jak to dopadne. Ve hře je i varianta, že ji dostaneme „zadarmo“.

Jak je to v Red Bullu s tréninky? Jakou razí Salcburk filosofii?

My máme takovou specifickou filosofii, což je extrémní intenzita. Všechno je založené na sprintu a neustálém pohybu.

Takže se to dá trochu přirovnat k náročnému stylu, který produkuje i Slavia?

Je to tak. Vidím tam určitou podobnost.  

Aktuálně hraješ 2. rakouskou ligu za Liefering, což je vlastně takový mládežnický tým Salcburku v dospělé soutěži, říkám to správně?

Když to přirovnám k Česku, tak je to v podstatě jako rezerva Sparty nebo Slavie v ČFL. Rozdíl je v tom, že my nehrajeme třetí, ale druhou nejvyšší soutěž. Náš tým má věkový průměr 18 let.

Ta soutěž musí být pro takhle mladý výběr dost náročná, že?

Vidím to tak, že v Česku málokdo dostane v 18 letech šanci hrát druhou ligu. Celý náš tým je poskládaný z ročníků 2002 až 2003, i přesto hrajeme na čele soutěže. To podle mě ukazuje tu extrémní kvalitu.

Je aktuálně v Lieferingu hráč, který je výkonnostně odskočený a je považován za budoucí hvězdu?

Řekl bych, že je to německý útočník Karim Adeyemi. Ten je už tedy ale nějaký čas posunutý z Lieferingu do „A“ týmu.

V posledních zápasech už nastupuješ v základní sestavě. Cítíš tedy stále více důvěry?

Určitě. Nám se změnil i trenér od podzimu, protože ten předchozí odešel za angažmá do Bundesligy. Teď máme trenéra, kterého jsme měli v osmnáctce a pod ním se cítím skvěle, včetně té důvěry.

V Salcburku nejsi jediný Čech. Spolu s tebou tam působí i gólman Adam Stejskal. Trávíte spolu hodně času?

Ano, trávíme spolu hodně času. Bydlíme spolu i ve stejném domě, i když v jiném bytě, ale třeba na tréninky jezdíme společně.

Bydlíte přímo v té akademii, nebo máte bydlení ve městě?

My jsme bydleli v akademii do září, načež jsme se pak přestěhovali do takového paneláku, který vlastní Red Bull. V něm bydlí hokejisté a fotbalisté, kteří už jsou starší 18ti let.

Co Salcburk jako město? Líbilo by se ti tam žít dlouhodobě?

Musím říct, že je hezké, především pro ty, kdo mají rádi památky. Já zase na tu historii tolik nejsem. Ale jak jsem řekl, město je pěkné, žilo by se tu dobře, ale srdce mám pořád v Brně.

Salcburk hodně pracuje s moderními technologiemi. Co z toho využíváš třeba ty?

Nejlepší věc, kterou bych asi mohl říct, tak je „soccer boot“. To je takový kruh, kde vám pouští animace a musíte reagovat kam přihrávat, jak tvrdě a podobně. To bylo super, když jsme to mohli používat.

Ty ses v klubu chvíli potkal i s Erlingem Haalandem. Už tehdy vyčníval?

Já jsem s nimi byl týden na tréninku a bylo hned na první pohled vidět, že to je extratřída. To byla každá střela gól. Sršela z něj obrovská chuť a hlad dávat góly. Už tehdy bylo evidentní, že bude úspěšný.

Jaký je tvůj fotbalový vzor?

Můj fotbalový vzor je Olivier Giroud.

Už dříve jsi řekl, že tvůj vysněný klub je Arsenal? Platí to pořád? A proč zrovna tento klub?

Platí to pořád. Jako malý jsem ho sledoval v televizi s taťkou, což byla doba, kdy tam váleli hvězdy jako Henry nebo Rosický. To byl asi důvod, proč jsem si k Arsenalu našel cestu.

Co považuješ za své silné stránky a na čem naopak musíš ještě zapracovat?

Za svou silnou stránku považuji hru zády k brance. V poslední době jsem se hodně zlepšil i v pohybu po celém hřišti, včetně náběhů nebo presinku. Vzhledem k tomu, jaký styl hry vyznáváme, musím ještě zapracovat na kondici a výdrži.

Jaký zápas zatím považuješ za svůj životní?

To vím naprosto přesně. V rámci U18 jsme hráli v Linci. Vím, že jsme v 15. minutě prohrávali 0:1 a nevypadalo to dobře. Pak jsme se nějak vzchopili, dal jsem gól a začalo to tam padat. Nakonec jsme vyhráli 7:1 a já vstřelil 4 góly a na další 2 jsem nahrál.

Kdo byl tvůj nejlepší spoluhráč, se kterým jsi kdy hrál?

Erling Haaland a Dominik Szoboszlai.

Co je zatím tvůj největší fotbalový zážitek?

Hodně vysoko řadil tu Evropskou ligu, což byl opravdu splněný sen. Jinak asi opravdu každý zápas, protože nevím, který může být díky zranění poslední.

Máš nějaké střednědobé, či dlouhodobé cíle?

V nejbližší době bych se chtěl dostat do „A“ týmu a působit tam stabilně. Dlouhodobý cíl vždycky byl a bude Arsenal.

Jaký jsi v rámci kabiny? Bavič nebo tichá součást?

To se hodně měnilo v průběhu těch let. První rok jsem nebyl moc slyšet, protože jsem moc neuměl jazyk. Druhý rok už byl skvělý. Tam jsem byl v podstatě už ten starší ročník, uměl jsem jazyk. Zároveň jsem byl jeden z těch lídrů týmu. Po příchodu do Lieferingu jsem zase přišel do prostředí, kde bylo hodně starších hráčů, takže to nebylo ze začátku jednoduché. Teď už se ale zase dostávám na ty přední pozice, což znamená, že má slova mají určitou váhu.

Co Antonín Svoboda a jeho volný čas?

Já si se všema vždycky rád zahraji hry. To je pro mě takový nejlepší relax. U toho opravdu dokážu sedět celý večer. Nejradši si zahraji GTA, to je taková srdcovka, kterou hraji s Adamem a také dalšími kamarády z Brna.