Vážení čtenáři,

dovolte mi malý chvalozpěv na člověka, kterého si vážím a o kterém jsem prostě musel napsat článek. Je to Jindřich Trpišovský. Ještě před pár lety provinční trenér Horních Měcholup, teď fenomén českých fotbalových luhů a hájů, který svým neotřelým pojetím fotbalu naprosto překopal dlouholeté defenzivní a dá se říci až konzervativní dogmata, která se tu v posledních, nebojím se říct až desetiletích, usadila. Ruku na srdce, kdy jste něco podobného, co předvádí Slavia viděli? Ano, v 1. fotbalové lize byla vždy spousta šikovných hráčů, na které lidé chodili, ale mantinely naší ligy to nikdy moc nepřesáhlo. Myslím tedy co se týče klubového úspěchu, protože výrazné individuality jsme měli vždycky a píšu o době od cca začátku 90 let.

Samozřejmě že tu byly účasti v Lize mistrů, kde byla nejčastějším účastníkem sparta a poté ji vystřídaly týmy Plzně a Slavie. Ty účasti českých klubů tam jsou, jenže vždycky to bylo to samé. Hra ze zajištěné obrany na brejky, ve spartě třeba známá Hřebíkovská zónová obrana atd. Tím neříkám že to bylo špatné, to vůbec ne. I toto svého času totiž slavilo nějaké úspěchy. Ale vždy to bylo o tom, že proti silným týmům se prostě hrálo hlavně na jistotu, opatrně, hlavně neudělat chybu, a hlavně se co nejlépe se přizpůsobit stylu hry, se kterým ten či onen soupeř na českého zástupce vyrukuje. Jenže pak se objevil jistý Trpišovský se svojí zdánlivě bláznivou představou totálního fotbalu a všechno postavil na hlavu a co víc, on ukázal, že i český tým může diktovat tempo hry, a nejen hrát druhé housle a to i proti daleko silnějším týmům. Ale pojďme trošku v čase zpět.

Jindřich Trpišovský po počátečních štacích u mládeže sparty a Bohemians čichl k dospělému fotbalu v Horních Měcholupech a poté ve Viktorii Žižkov, kde byl asistentem a poté i hlavním trenérem. Už na Žižkově slavil úspěchy se 4. místem ve druhé lize. Poté byl v roce 2015 Janem Nezmarem angažován do Liberce, kde měla začít jeho “velká“ kariéra. Se Slovanem se hned v první sezoně dokázal umístit na třetím místě ligy a také postoupit do základní skupiny Evropské ligy. V zimní přestávce sezony 2017/18 Trpišovský nahradil ve Slavii Jaroslava Šilhavého. Do Prahy následoval svého bývalého nadřízeného Jana Nezmara, který si Trpišovského k sobě přitáhl již podruhé. A i podruhé to byl skvělý tah, i když si pamatuji moc dobře, že lidem tento tah vůbec nevoněl.

Ono to od Nezmara také bylo poměrně odvážné. Trenér Šilhavý byl totiž úspěšný trenér. Po osmi letech dokázal zase přivézt do Edenu titul, a to nebylo zrovna málo, protože několik let předtím Slavia zažívala velký úpadek, který málem skončil i sestupem z ligy a daleko nebyl ani bankrot klubu. Samozřejmě že hodně udělal nový majitel a sponzoři, kteří zachránili klub před krachem, ale Šilhavý udělal opravdu obrovský kus dobré práce. Ale i přes euforii to nebylo nakonec úplně ono. Titul se totiž nepovedlo přetavit v účast v Lize mistrů, a nakonec se moc nepovedla ani účast v Evropské lize. Hra Slavie měla za Šilhavého navíc úspěchy právě spíše defenzivním pojetím hry, sice na domácím poli poměrně úspěšným, ale pro diváky neatraktivním.

A nakonec asi i pro vedení klubu, protože právě neúspěchy v pohárech, špatný vstup do podzimní části soutěže a v přestávce už prakticky nedostižitelná Plzeň v čele a údajně dokonce i ten nelíbivý styl hry Slavie rozhodly o vyhazovu Jaroslava Šilhavého a angažování Jindřicha Trpišovského. Pro Jaroslava Tvrdíka a nového manažera Jana Nezmara logický krok, pro fanoušky Slavie zrada a nepochopitelný tah. Ničemu navíc nepomohlo ani to, že Jindřich Trpišovský přišel s do té doby bláznivým nápadem hrát jakýsi jeho totální fotbal a zpočátku to opravdu vypadalo jako velké šlápnutí vedle, protože Slavia na to prostě ještě asi nebyla připravena.

Moc dobře si také pamatuji, jak jsme nelibě nesli angažování některých hráčů ze Slovanu Liberec, které si Trpišovský postupně přiváděl k sobě. Ale všechny tyto pochyby byly nakonec levé, protože Jindřich Trpišovský prostě všem vytřel zrak a ukázal, co je zač! Slavia nakonec ve svém prvním půl roce pod Trpišovským Plzeň ještě pěkně prohnala a skončila jen o 7 bodů za ní. Slavia ale vyhrála domácí pohár. A poté už to byla v podstatě Trpišovského spanilá jízda.

Totální fotbal. Když jsem to slyšel poprvé, říkal jsem si, „Panebože co to je zase za blbost. Nás bude nějakej Trpišovský učit takový kraviny“. Jsem rád, jak jsem se mýlil, protože tenhle chlap má v sobě prostě něco, co jiní nemají. Má především neuvěřitelný cit pro hru, pro správné vyhodnocení situací a také na výběr hráčů. Co se ve Slavii pod ním změnilo? Především to, že Slavia je převážně tím týmem, který diktuje pravidla hry a nejvíce to bylo vidět při velkých zápasech, ať už třeba v Evropské lize, kde se hrdě postavila několikanásobnému vítězi této soutěže Seville a dále třeba Chelsea a v Lize mistrů i samotné Barceloně. Trpišovský ani Slavia se těchto týmů nezalekli a hráli svoji hru, bez bázně a s nasazením a soupeři, u těchto “malých“ klubů zvyklí na minimální odpor byli najednou šokováni. Nikdy nezapomenu, jak jsem na vlastní oči v zápase s Barcelonou v útrobách Edenu viděl otráveného a vzteklého “krále“ Lionela Messiho, který si v Edenu s pro něj evidentně balíkovským týmem nevěděl rady.

Totální fotbal. Aktivní napadání soupeře, superrychlý přechod do útoku, efektivní hra po stranách, kdy se oba beci při útoku prakticky mění v křídla a mění si neustále pozice se svými kolegy v záloze a ti si v průběhu zápasu zase mění místa z levé na pravou. Zahuštěný střed se dvěma defenzivními štíty, kteří často suplují práci stoperů, kteří rovněž jen nestojí vzadu jako zeď, ale také podporují útok. Hra na jednoho útočníka. To je věc, kterou léta každý kritizuje, a i já jsem k takovým lidem patřil. Dovolí si to ale v případě Slavie někdo kritizovat nyní? Ten jediný hrot, co ve Slavii zdánlivě bojuje s větrnými mlýny totiž nemá v popisu činnosti pouze zakončovat a jak by řekl Jirka Luňák: „Co jsem řek, dlouhý nakopávaný balóny dopředu na Jardu“. Ve Slavii má tento hroťák za úkol bojovat, běhat a vytvářet prostor pro další zakončující hráče. Trpišovský totiž zcela zbortil trend útočníka coby hlavního střelce týmu. Ve Slavii zakončuje prakticky každý, co naplat že útočník nemá na kontě moc vstřelených gólů. Tým vyhrává tak o co jde.

Styl byl tedy naprosto a velice účinně překopán. A co ten jeho cit pro hru? Další Trpišovského devizou, která ale samozřejmě jde ruku v ruce se stylem hry Slavie je do detailu zanalyzovaná každá píď soupeře. Ten je vskutku realizačním týmem Slavie před zápasem rozebrán až do morku kostí a hráči kromě praxe mají hodně co do činění i s teoretickou částí fotbalu. Jistě, tento přístup je moderní již v drtivé většině velkých klubů, ale Jindřich Trpišovský ho povýšil ještě výš. I ve velkých evropských klubech je totiž stylem mít sice široký kádr, ale spíše ustálenou sestavu a s přispěním videa a různých analýz soupeře reagovat na jeho hru, a tak určit potřebnou strategii. U Trpišovského nikoliv. Ten je rovněž zastáncem široké soupisky a zdvojení jednotlivých postů tak, aby na každý post byli kvalitativně téměř stejní hráči, ale podle různých soupeřů a jejich taktik a zároveň jejich důkladného analytického rozebrání reaguje změnami v sestavě nasazením typologicky vhodných hráčů a nikdy se nebojí sáhnout k zásahu do sestavy, a to dokonce ani v těch nejdůležitějších zápasech. My fanoušci jsme to zprvu nechápali. „Proč ten chlap sakra boří sestavu, která v minulém zápase skvěle zahrála?“ A proč tam dává tohohle a proč tam není tenhle? Teď už si to v podstatě nedovedeme představit jinak.

A víte, co je na tomto točení nejefektivnější? Ta naprostá součinnost týmu, ochota bojovat jeden za druhého, fandit si navzájem, a ne aby proti sobě hráči bojovali o větší prostor na hřišti jako je tomu zvykem v jiných klubech a jako tomu bylo zvykem i ve Slavii, co si budeme povídat. I toto dokázal Jindřich Trpišovský z týmu vymýtit. A dobrá atmosféra v klubu je prostě ve Slavii vidět a má to prostě velký vliv na hru týmu. Jindřich Trpišovský toto všechno dělá v součinnosti se svým stálým realizačním týmem, který ho doprovází na téměř všech jeho dosavadních angažmá. Trio Jaroslav Köstl, Štěpán Kolář a Zdeněk Houštecký ho doprovází už od angažmá na Žižkově přes Liberec až na Slavii. Teď si vezměte tu změnu. Tato čtveřice vedle sebe stála pod televizním vysílačem v zápase proti třeba FK Kolín (tím se je nechci dotknout, jen srovnávám) a ta samá čtveřice po letech na Nou Campu proti Barceloně. Tito čtyři mušketýři doplněni slávistickými patrioty Pavlem Řehákem a Radkem Černým tvoří prostě skvělý tým. Jindřich Trpišovský má kromě svých oblíbených pracovníků a hráčů i své rituály. Před zápasem vždy poklekne, osahá a očichá si trávu a pokřižuje se. Během zápasu se pak vždycky otáčí zády když se zahrává pokutový kop. Ty on nikdy nevidí. Reaguje až na reakci publika a lavičky.

Zajímavý je Trpišovského vztah s hráči. Již několikrát měl správný nos na to, když si vytáhl hráče, kterého již dříve někde trénoval. Tak třeba Davida Hovorku trénoval jak na Žižkově, tak i v Liberci a nyní jsou spolu již na třetí štaci. A než se Hovorka zranil, platil za skvělého bojovníka a dostal se i do reprezentace. Nebo jeho bývalí liberečtí svěřenci Ondřej Kolář, Vladimír Coufal, Ondřej Kúdela nebo Petr Ševčík. Trpišovský jim věřil tak je chtěl opět do týmu a tito hráči se stali a dodnes jsou v klubu oporami. Až na Coufala, který hraje pravidelně v základu West Hamu v Premier League. Tomáš Souček se za Trpišovského stal největší hvězdou ligy a rovněž válí ve West Hamu s kamarádem Coufalem. Když přicházel Lukáš Masopust, nikdo to nechápal. Proč on? V Jablonci vypadal lehce nadprůměrně, ale že by to bylo na Slavii? Teď hraje pravidelně i v reprezentaci.

Alex Král se dostal do Spartaku Moskva a rovněž do reprezentace a je o něho zájem v předních evropských klubech. Peter Olayinka měl ve Slavii velmi dlouho problémy se adaptovat a jeho příchod vypadal jako chyba. Ale Jindřich Trpišovský mu věřil a teď je z Olayinky hvězda ligy, která podle mne má na to hrát v nějaké hodně kvalitní evropské lize. Lukáš Provod. Kdo ho znal? I on již hraje v reprezentaci a má na to se stát ve Slavii jedním z lídrů. Nebo nejnovější objevy jako třeba David Zima a Abdallah Sima. David Zima v Olomouci neodehrál v lize skoro nic a s tím šel do Slavie. Opět, zdánlivě nepochopitelný krok, jenže on je teď ve Slavii obráncem číslo jedna! Abdallah Sima, kapitola sama o sobě. Neskutečné kde tohoto kluka ve Slavii vyhrábli. Prostě, Trpišovského čich na hráče je neskutečný. Je jasné, že to není jen jeho práce, ale on těm klukům prostě vždycky dá šanci v ten pravý moment. Jeho cit pro výběr hráčů k doplnění týmu i k samotné nominaci na zápasy je podle mne ve srovnání s jinými trenéry jedinečný.

Vše se samozřejmě nepovedlo, tak jako všude. Slavia teprve nedávno nepostoupila do nového ročníku Ligy mistrů před dánský Midtjylland. To je jistě neúspěch a bylo to velké zklamání. Ale… Slavia prošla velmi výraznou přestavbou kádru, kdy tým opustily opory jako Coufal, Souček, Král, Hušbauer, Deli, Ngadeu, Stoch, Zmrhal, Škoda atd. Průběžně se je daří nahrazovat, ale těch změn nebylo málo. Velké plus je ale jistě v tom, že český fotbal má tímto velké zastoupení v zahraničí a v tomto ohledu se blýská na lepší časy. Slavia teď vede ligu, hraje si opět svůj fotbal, kádr si jak to tak vypadá opět sedl a sehrál se a i když se nepovedlo obhájit účast v Lize mistrů, povedlo se udržet si renomé v Evropské lize, kde Slavia jako jediný český klub pokračuje i do jarních bojů. Jako náplast může sloužit i souboj s mistrem anglické ligy z roku 2016 Leicesterem City. A Jindřich Trpišovský jako milovník Premier League bude po pěkném souboji s Chelsea opět mít o čem přemýšlet a užít si okamžiky, proč se na tuto práci dal.

Hodně jsem toho do článku nenapsal a jestli tam někomu něco důležitého chybí, může být a tímto se omlouvám. Každopádně přeju Jindřichu Trpišovskému i jeho kolegům hodně štěstí do budoucna a aby nescházeli z cesty, kterou úspěšně nastoupili. A jeho nadřízeným (teď již bez Jana Nezmara, který skončil) to, že fotbal je pořád jenom fotbal, a i na Jindřicha Trpišovského se může klidně přilepit smůla. V takové chvíli doufám vyhraje rozum a trpělivost, protože tenhle chlap, to je prostě třída…