Před jednasedmdesáti lety započal vykonstruovaný proces s ledními hokejisty, který je známý také jako Causa Modrý a spol. Mistři světa z let 1947 a 1949 byli obviněni ze špionáže a velezrady a následně odsouzeni k několika letům tvrdého žaláře v pracovním lágru v Jáchymově. Celkem v soudní síni zaznělo dvanáct trestů čítajících dohromady 77 let a osm měsíců odnětí svobody.
Po skončení druhé světové války se zrodila první zlatá generace československého (resp. českého) hokeje. Tým poskládaný okolo hvězdných jmen jako byli Bohumil Modrý, Vladimír Zábrodský, Stanislav Konopásek nebo Jaroslav Drobný, zvítězil na prvním poválečném mistrovství světa v roce 1947 konaném v areálu na pražské Štvanici. O rok později pak z pátých Zimních her (pozn. autorky – MS se v roce, kdy probíhaly Hry, nekonalo. Výsledek ze ZOH byl proto započítáván i jako výsledek z MS) dovezl stříbrné medaile a v následujícím roce opět opanoval světový šampionát.
V roce 1950 tak reprezentační mužstvo mělo možnost bojovat o obhajobu titulu. Na mistrovství konané v Londýně však z vůle komunistické vlády neodcestovalo. Týden před plánovaným odletem se totiž z londýnského MS v krasobruslení nevrátila legendární Ája Vrzáňová. Vedení státu se proto bálo, že se nevrátí ani slavní hokejisté. Proto v den odletu začal vykonstruovaný proces s prvními mistry světa v ledním hokeji s oficiálním názvem Causa Modrý a spol. Nutno podotknout, že historikové nevylučují ani možnost, že celý proces řídila Moskva. Sovětské mužstvo se totiž poprvé MS zúčastnilo v roce 1954 a od té doby kralovalo světovému hokeji (pozn. autora – mezi lety 1954 a 1960 získali dvě zlaté a čtyři stříbrné medaile). Stalo se tak propagandistickým trumfem. Československý tým tak pro něj představoval nechtěnou konkurenci.
Zrušený let a následující osudné dny
Po týdenním reprezentačním kempu měli hokejisté 11. března v 11:45 odletět společně do Londýna. Časně ráno vyrazili na letiště, kde se odbavili, a veškerá zavazadla byla proclena. Nic nenasvědčovalo tomu, že by hokejisté neměli odcestovat. Odlet byl však z neznámých důvodů posunut. Zhruba po dvou hodinách čekání vedení výpravy oznámilo hráčům důvod, proč nemohou z republiky odletět. Smyšlenou příčinou v oficiálním prohlášení KSČ bylo nepřístojné chování britského konzulátu, který údajně odmítl vydat víza reportérům Procházkovi a Lauferovi. Hráči se proto vrátili zpět do města, kde měli v Tyršově domě počkat na finální rozhodnutí. To padlo o dva dny později: Československo se mistrovství nezúčastní.
Zhrzení a dotčení hokejisté se proto v podvečer 13. března sešli ve své oblíbené hospodě U Herclíků (pozn. autorky – známá i jako Zlatá hospůdka). V hospodě však nebyli sami. Mezi dalšími zákazníky seděli v civilu oblečení členové StB, kteří vše pečlivě zaznamenávali. V průběhu večera hráči zaslechli hlášení rozhlasu oznamující jejich neúčast na MS. Ten ji vysvětloval jako odvetu za „nepřátelské chování ze strany západních nepřátelských zemí“. Reportérova formulace hráče pod vlivem nepříjemné situace (i alkoholu) velmi rozčílila a začala padat ostrá slova na účet komunistického vedení. Když se ani po desítkách minut situace nezklidnila, rozhodla se StB zasáhnout. Od vedlejšího stolu vstali dva její příslušníci, kteří chytli hráče Roziňáka a Bubníka. V ten moment se v hospodě začala mela. Několika hokejistům se povedlo utéct do dvora a schovat se, ale to ničemu nepomohlo. Během necelé hodiny byli všichni přítomní hráči zatčeni a odvezeni na vyšetřovnu v Bartolomějské ulici. Zanedlouho tam přivezli i brankáře Bohumila Modrého i přesto, že v roce 1949 ukončil reprezentační kariéru a s týmem v Zlaté hospůdce vůbec nebyl. V podobné situaci byl i kapitán Vladimír Zábrodský – do hospody se nepřišel. Ten byl ovšem, na rozdíl od Modrého, z případu, z dosud nejasných příčin, vyjmut.
Neveřejný soud a celkových 77 let a osm měsíců vězení
Po noci strávené na stanici v Bartolomějské hráče rozvezli do různých věznic po celé Praze. Tady pokračovala několikatýdenní série brutálních výslechů a mučení. Proces vyvrcholil samotným soudem 7. října. Jako hlavu označili brankáře Bohumila Modrého, jako veřejnosti známou a uctívanou osobnost, proto, aby byl celý monstrproces co nejúčinnější. Obžalobu hokejisté dostali zhruba třicet minut před jednáním. Podepsali ji tedy, aniž by měli čas si ji kompletně pročíst. Svědkové byli zamítnuti a jediným „přihlížejícím“ byl Václav Švadlena – komunista a šéfredaktor deníku Rudé právo.
Celkově soud rozdal deset trestů čítajících 77 let a osm měsíců. Většinu obvinili z vlastizrady, špionáže, stýkání se s obyvateli západních zemí či „zvažování pokusu o překročení státních hranic“. Roky vězení byly mezi tváře tohoto případu rozděleny následovně: Ing. Bohumil Modrý – 15 let, Augustin Bubník – 14 let, Stanislav Konopásek – 12 let, Václav Roziňák – 10 let, Vladimír Kobranov – 10 let, Jiří Jirka – 6 let, Mojmír Ujčík – 3 roky, Zlatko Červený – 3 roky, Jiří Macelis – 2 roky, Antonín Španninger – 1 rok, Přemysl Hainý – 1 rok a Josef Štock – 8 měsíců.
Po procesu hráče odvezli do věznice v Plzni-Borech. Tady strávili asi tři měsíce na samotkách. Pak část z nich převezli do lágrů pro politické vězně v Jáchymově a na Bytízu. Zde sloužili dlouhých pět let v nelidských podmínkách v uranových dolech. V roce 1955 byla všem členům národního mužstva udělena milost prezidentem Antonínem Zápotockým. Část hráčů se pokusila o návrat na špičkovou úroveň, ten jim však nebyl povolen. Poslední propuštěný Bohumil Modrý se domů vrátil těžce nemocný a zemřel po osmi letech ve věku 46 let na rozklad krve a svalové tkáně. Mužstvo prvních mistrů světa bylo v roce 1968, osmnáct let po svém zatčení, rehabilitováno.
