Matěj Blümel – osmnáctiletý rodák z jihočeského Tábora, opora mládežnických výběrů do osmnácti let či nováček zámořské USHL. Na dubnovém MS U18 v Rusku byl klíčovým hráčem postupu do semifinále, avšak jak tráví svůj volný čas? Prožívá zápasy nároďáku jako divák a hráč stejně? A proč nosí na dresu číslo sedmnáct? Na to vše nám Matěj odpověděl v následujících řádcích.

Matěji, ty jsi narozený v Táboře. Jak ses vlastně dostal do Pardubic?

Můj taťka pochází z Pardubic, ale moje mamka je z Tábora, kde žije její rodina. I proto chtěla rodit v Táboře, takže to byl ten hlavní důvod, proč jsem se narodil tam, jinak jsem žil v Pardubicích už odmalička.

Jak moc tě ovlivnilo, že je tvůj otec rozhodčím v TELH?

Určitě mě to ovlivnilo. U nás byl vždycky hokej na prvním místě, vše se řídilo podle tátových zápasů. Okamžitě jsem si to chtěl zkusit a už ve svých dvou letech jsem si poprvé vyzkoušel bruslit. Pak jsem postupně začal hrát tady v Pardubicích.

Dal ti táta nějakou cennou radu, na kterou pamatuješ dodnes?

Dal mi mnoho rad, on byl defacto můj trenér. Jakmile byl čas, šli jsme na zimák a začal jsem s ním trénovat, resp. bruslit. Pak jsem chodil na tréninky tady v Pardubicích, ale byl to vždycky právě on, kdo byl na mých zápasech a poté mi z toho utkání dával cenné poznatky a rady.

Jak se ti líbila sezóna v USHL?

Tak sezóna byla vlastně moje první v zámoří, bez rodiny… Musím říct, že jsem si to užil, hned jak jsem tam přijel, tak se mi tam všechno líbilo. Potkal jsem tam nové kamarády, mimo jiné i dva kluky, kteří proti mně hráli na Hlinkově Memoriálu, takže jsme se měli i o čem bavit. Bylo to fajn od začátku až do konce.

Jak moc se liší tamní hokej od toho evropského?

Liší se to výrazně – hraje se na užším kluzišti, je tam víc srážek, víc soubojů. Celkově je to rychlejší, všechno je profesionálnější…Líbí se mi tam moc, určitě bych neměnil.

A kde se ti hraje lépe? Na úzkém či širokém kluzišti?

Zrovna u nás ve Waterloo (pozn. tým USHL – Waterloo Black Hawks) je asi jediné širší kluziště v Americe, takže jsem částečně zůstal na tom širším, ale musím říct, že mi to je docela jedno, už jsem si zvyknul na obě varianty, takže můžu hrát na kterémkoliv.

V klubu hraješ pravé křídlo, naopak v reprezentaci jsi na posledním šampionátu hrál křídlo levé, co ti vyhovuje víc?

U nás v klubu to máme nastavené tak, že nehrajeme pozice. Sice máme dané lajny, ale vlastně vždycky, kdo je první dozadu, tak se stane tím prostředním a my vyplňujeme ta volná místa. V klubu jsem hrál i centra, pak i křídlo… V reprezentaci hraju jak pravé, tak i levé křídlo, nicméně tam je to jedno. Asi bych dokázal hrát cokoliv.

Jak by ses popsal jako hráče? Máš nějaký charakteristický aspekt hry?

Myslím, že mám určitě dobré bruslení, to je zřejmě má největší výhoda, kterou mohu použít proti jiným hráčům.

Když odbočíme od hokeje, co by tě v životě bavilo dělat?

To je těžká otázka, já jsem nad tím zatím moc nepřemýšlel, to musím říct. Ale asi bych si rád vyzkoušel dělat manažera nějaké firmy či sportovního týmu, něco takového.

Jako vrcholový sportovec, asi moc volného času nemáš, ale co děláš, když si chceš opravdu odpočinout?

Teď se hodně vídám s kamarády, co tady v Pardubicích mám. Zajdeme na tenis nebo na fotbal, a když si chceme odpočinout, tak zajdeme třeba na večeři. Ještě uvidíme, jsem doma teprve týden. No, a když chci opravdu regenerovat, tak zajdu do sauny, do vířivky nebo naopak do studené vody.

Sledoval jsi MS v Dánsku? Jak moc prožíváš zápasy nároďáku jako divák a jako hráč?

Já, abych se přiznal, tak to nějak moc neprožívám. Spíš koukám na ty hráče, jak hrají jednotlivé situace a v čem bych se mohl zlepšit, ale samozřejmě jsem fandil Čechům, protože měli dobrý tým, a je škoda, že to nevyšlo. Naopak z pozice hráče vnímám reprezentační zápasy úplně jinak. V Americe jsem se hodně naučil hrát týmově, a fakt mě strašně mrzelo, že jsme letos na MS U18 neuhráli placku, protože si myslím, že i když to po té skupině nevypadalo nijak hezky, tak jsme ve čtvrtfinále dokázali porazit Kanadu a na tu placku jsme měli. Škoda, že jsme pak nevyhráli ani jeden zápas.

Ve zmíněném čtvrtfinálovém boji jsi zapsal 1+1, jak vzpomínáš na tento zápas a jak bys ho zpětně zhodnotil?

Z našeho pohledu to byl určitě dobrý zápas. Asi poprvé na turnaji jsme dodrželi danou taktiku, a myslím, že se všechno sešlo. Nemůžeme čekat, že se takovéto zápasy sejdou každý den, ale myslím si, že Kanada nehrála vůbec špatně, nicméně my jsme hráli ještě lépe. Určitě to nebylo tak, že by nás motali v pásmu nebo nás zavřeli, to vůbec ne. Bylo to spíš tak, že jsme hráli vyrovnaný zápas a my jsme dokázali dát o gól více.

Bohužel český hokej momentálně ustupuje z medailových pozic, proto by mě zajímal názor tebe jako hráče, jak to vidíš s návratem českého hokeje mezi světovou špičku.

Já si myslím, že určitě. Já ještě tolik zkušeností nemám, takže nevím, jestli je dobré to tady hodnotit, ale myslím si, že určitě máme hodně šikovných kluků jak z ročníku do roku 2000, tak i po něm, takže bychom v budoucnu mohli složit tým, který by mohl vyhrát mistrovství světa.

Ve Waterloo hraješ s číslem 98, v reprezentaci nejčastěji s čísly 16 či 17. Mají tato čísla svoji symboliku?

Klubová osmadevadesátka žádnou konotaci nemá. Tam šlo spíš o to, že se čísla rozdělovala na letních kempech, na kterých jsem já vůbec nebyl. O odchodu z Pardubic jsme se vlastně domluvili až po Hlinkově Memoriálu, takže jsem do USHL dorazil až na startu sezóny a všechna čísla byla už rozebraná. Zbývala pouze čísla 47 a 98. Vlastně se dá říct, že mi to číslo prakticky vybrali sami. Ta osmadevadesátka se mi líbí, není špatná, ale asi bych si vybral jinak. V reprezentaci jsem si už v „šestnáctkách“ vybral číslo sedmnáct, protože se mamka narodila sedmnáctého. Když to tak řeknu, asi bych si vybral jiné, ale v sadě čísel 1-30 jsem si vybral takto. A tento rok, jsem dostal šestnáctku, protože jak jsem byl v Americe a různě se přešívaly jmenovky, tak mi sedmnáctku sebrali.

Snem každého hokejisty je světoznámá NHL. Za jaký tým by sis rád zahrál a proč?

Určitě bych si v NHL chtěl zahrát, ale je to strašně dlouhá cesta a je to taky o štěstí… Kdybych si měl vybrat, tak by mě velmi lákaly týmy jako Vegas nebo Chicago. Moc se mi líbí jejich fanoušci, styl hry, vlastně celá ta organizace, ale není to jenom o tomhle. Hrát NHL je asi jedno za jaký tým.

Máš nějaký hokejový vzor, nebo i vzor v osobním životě?

Mým hokejovým vzorem je asi Patrick Kane. Je to hvězda v Chicagu a je to křídlo, takže se koukám, jak bych mohl hrát různé situace. A osobní vzor, tak to jsou určitě rodiče. Chtěl bych být jako oni… když to tak řeknu, chtěl bych třeba umět vařit jako mamka.

Autor: Kateřina Hrubá

<span style=“display: inline-block; width: 500px; overflow: hidden; line-height: 0;“ data-mce-type=“bookmark“ class=“mce_SELRES_start“><span style=“display: inline-block; width: 0px; overflow: hidden; line-height: 0;“ data-mce-type=“bookmark“ class=“mce_SELRES_start“></span></span>