V Česku je považován za jednoho z nejtalentovanějších hráčů svého ročníku. V pouhých šestnácti letech naskočil k prvnímu zápasu v rámci druhé nejvyšší české souteže. Ve stejné sezóně se pak na Evropském olympijském festivalu mládeže stal nejlepším střelcem hokejového turnaje, ze kterého společně s reprezentací do sedmnácti let přivezl zlatou medaili. Řeč je o osmnáctiletém hokejistovi s nejtypičtějším českým jménem – Pavlu Novákovi. Ten se mimo jiné na začátku listopadu s národním týmem zúčastnil finského Karjala Cupu.

Začněme tím nejaktuálnějším. Jak sis užil týden ve Finsku s národním týmem?

Tak pro mě to byla hlavně úžasná zkušenost. O tomhle jsem vždycky snil, ale vůbec jsem nečekal, že to přijde takhle brzy, a jsem za to hrozně rád. Na druhou stranu vím, že kdyby byla normální situace a mohli přijet všichni kluci z KHL, Extraligy, z finský ligy a ze Švédska, tak bych tam nebyl. A i proto si toho vážím ještě víc než normálně.

Ještě tři dny před odletem ses nacházel v širší nominaci trenéra Pešána. Ten se ale potýkal s četnými omluvenkami a musel povolávat náhradníky. Můžeš popsat, jak jsi reagoval, když se ti trenéři v sobotu odpoledne ozvali s tím, že v  pondělí ráno odlétáš do Finska?

První mi to volal můj agent pan Volek. Když jsem mu přijímal hovor, tak jsem vůbec nečekal, že by se to mohlo týkat reprezentace. Myslel jsem, že bude chtít řešit nějaký jiný věci. A vlastně hned potom mi to volal ještě pan Mlejnek (pozn. autorky – hlavní trenér reprezentace do dvaceti let).

Samozřejmě jsem za to byl obrovsky rád. Je pravda, že jsem trošku tušil, že by to mohlo přijít, když se někdo omluví, protože v tom širším kádru jsme z dvacítky byli dva – já a Filip Koffer, ale nijak jsem se k tomu neupínal.

Do sestavy ses dostal dvakrát. Avšak prostor na ledě jsi dostal až ve tvém druhém zápase, kde jsi nastupoval po boku Jana Myšáka a Adama Rašky. Bylo pro tebe obtížné vrátit se zpět do zápasového tempa po takové době? Poslední zápas jsi totiž odehrál 30. září s Litoměřicemi proti Vsetínu.

Nebylo to úplně jednoduchý, přece jen ta pauza byla docela dlouhá. Ale myslím, že jsme se s tím s klukama popasovali dobře a že nebylo nějak extrémně znát, že jsme tak dlouho nehráli.

Když si vybavíš momenty ze své dosavadní hokejové kariéry a měl bys poskládat jakýsi žebříček, kde by se nacházela premiéra v seniorské reprezentaci?

Asi na prvním místě. Pro mě jsou všechny tyhle velký momenty cenný, všechny bych řadil hodně vysoko. Ale zrovna tohle? To bych fakt dal na to první místo.

Pavel Novák na tréninku s seniorským národním týmem (foto: archiv Pavla Nováka)

A kam bys zařadil třeba Evropský olympijský festival mládeže (dále EYOF), kde jste ovládli hokejový turnaj a ty ses se třemi góly stal nejlepším střelcem turnaje?

Taky tak nějak podobně. Asi na to první druhý místo. Byl to obrovský úspěch. Ale přece jen ten dospělý nároďák je pro mě ještě o něco výš než mládežnický akce.

 Jak vzpomínáš na celý EYOF? 

Musím říct, že atmosféra byla skvělá! Ani jsem nečekal, že bude chodit tolik lidí na zápasy – vždycky přišlo tisíc až dva tisíce lidí, na finále bylo snad dokonce přes tři tisíce fanoušků, což bylo super. Mimo české výpravy, která nás podporovala každý zápas, tak chodily i výpravy z jiných zemí. Takže to byl opravdu jeden z nejkrásnějších zážitků, co z hokeje mám.

Chodili jste se třeba koukat i na jiné sporty a podporovat další sportovce z české výpravy?

Ano, ale až potom, co skončil náš turnaj. Trénér nechtěl, abychom chodili někam jinam. Chtěl, abychom se soustředili jenom sami na sebe. Takže pak ty poslední dva dny, co jsme měli už volný, jsme se chodili dívat na ostatní.

Ve stejné sezóně (2018/2019) jsi kromě titulu z EYOF zaznamenal i další hokejový milník. Nastoupil jsi za “A” tým Českých Budějovic v rámci Chance ligy. Za Motor jsi v sezóně odehrál 20 zápasů a dalších 6 utkání jsi přidal v baráži. První gól jsi vsítil až v tom posledním, šestadvacátém, do branky Dynama. Byla to úleva?

Určitě! Oni si ze mě všichni dělali srandu, že všude jinde (v mládežnických výběrech) dávám góly a v áčku ne.  Já teda musím poznamenat, že gól jsem dal už v přípraváku, ale to se úplně nepočítá. Ale máš pravdu, že ten první byl až v tý baráži, a musím říct, že potom to ze mě všechno spadlo. A myslím, že kdyby se pokračovalo, tak bych nějaký ještě dal.

Na trenérské lavici stál v pozici hlavního kouče Václav Prospal, který je známý tím, že se umí správně hokejově rozvášnit. Neměl jsi z něj ze začátku strach?

Já myslím, že to mají v Budějovicích úplně všichni (smích). Určitě z něj trochu respekt mám, ale takovej ten přirozenej jako má být mezi trenérem a hráčem, ale už jsem si poměrně zvyknul.

Po výše zmiňované sezóně jsi odešel  do Kanady do týmu Kelowna Rockets, který funguje v rámci Western Hockey League. Tam ses, ve své první sezóně za mořem, stal nejproduktivnějším hráčem týmu (pozn. autorky – za 55 zápasů zaznamenal 58 kanadských bodů, konkrétně bilanci 25+33) a třetím nejproduktivnějším nováčkem ligy. Jak ti sedl tamní styl hokeje?

Musím říct, že ten přechod z Česka do Kanady nebyl úplně jednoduchý. Ať už kvůli tomu, že tam člověk přiletí sám, k cizí rodině, nemáte kolem sebe nikoho, koho byste znali… Navíc já jsem v týmu neměl žádnýho spoluhráče z Česka, takže v tomhle to bylo poměrně hodně náročný. Ale ta rodina mě vzala skvěle, takže mi to hodně usnadnila.

A když se budeme bavit přímo o hokeji, tak ten je absolutně nesrovnatelnej s tím evropským. Hraje se na malým hřišti, takže je všechno rychlejší, je tam sposuta soubojů a na nic není čas… Je to náročný. Ale řekl bych, že mi to zabralo měsíc dva a už jsem si na to začal pomalu zvykat. Teď naopak, když přijdu na to větší hřiště, tak se mi hraje hůř než na malým.

Pavel Novák v sezóně 2019/2020 nastupoval za tým Kelowna Rockets (foto: archiv Pavla Nováka)

Severoamerické mládežnické ligy jsou celosvětově známé pro svou nezaměnitelnou atmosféru. Na domácí zápasy chodí velké počty fanoušků. Svazovalo tě to, nebo tě to naopak nabudilo?

No právě naopak. Já mám hrozně moc rád, když na tom stadionu ti fanoušci jsou. Je to určitě lepší, než když tam nikdo není a je tam ticho jako teď. Takže, jak říkám, mně to naopak pomohlo.

Jací jsou vůbec kanadští fanoušci ve srovnání s těmi českými? Liší se nějak zásadně?

Musím říct, že jo. V Kanadě se totiž vyloženě nefandí nějakými pokřiky nebo tak, jak to bývá zvykem tady v Česku. Tam většinou hala zahučí, jen když je nějaká šance, a slaví se, jen když padne gól.

Když už se bavíme o fanoušcích, udělám malou odbočku. Jak sis užil domácí Hlinka Gretzky Cup, který se na začátku srpna 2019 konal v Břeclavi a Piešťanech, v porovnání s tím, který se v roce 2018 konal v kanadském městě Red Deer?

Tenhle domácí byl o něco lepší, protože jsme za sebou měli domácí publikum, což je vždycky výhoda,  a celkově hrát doma je výhoda. Já jsem navíc dostával větší prostor ve hře, což mi vyhovuje. Když jsme byli v Kanadě, tak jsem byl v roli třináctýho útočníka, takže jsem si moc nezahrál, a navíc jsme tam hráli v malinkaté hale. Takže ten v Břeclavi jsem si užil mnohem víc.

Na něm jste sehráli dramatické a strhující utkání se Švýcarskem. Vyrovnat se vám podařilo minutu a půl před koncem. Ty jsi po gólu skočil na střelce Ondru Baláže, celá pětka jste skončili na zemi a kolem vás jásali fanoušci. Jak vzpomínáš na tento zápas?

Já musím říct, že jsem vůbec nečekal, že ten zápas bude vypadat takhle. Před turnajem jsme vlastně se Švýcarama sehráli dva přípraváky, který jsme vyhráli 6:0 a 5:1, a opravdu jsme hráli dobře, přehrávali jsme je, takže to pro mě byl trochu šok. Myslím, že jsme je malinko podcenili a pak se stalo to, co se stalo. Určitě to byla naše chyba. Ale když jsme dali ten gól na 3:3, tak to pro mě byla obrovská úleva, protože jsem věděl, že nás to může zachránit v celým turnaji. Tušil jsem, že ty další dva soupeři budou hrozně náročný a bude to pade na pade. Euforie byla velká a to jsem taky pořádně projevil (smích).

Zápas jste dotáhli až k nájezdům, které jste v sedmé sérii ovládli. Ty jsi ale v páté sérii stál před nelehkým úkolem. Švýcarský útočník svůj nájezd proměnil a abyste si udrželi naděje na výhru, musel jsi také skórovat. Vzpomeneš si, co ti tehdy běželo hlavou?

Já nájezdy, kdy jsem pod tlakem a musím je proměnit, mám radši než ty, který nemusím dát. No a v hlavě mi běželo, že mi hlavně nesmí nějak uskočit puk a že ten nájezd musím provést tak, jak jsem si to představil, což se naštěstí povedlo.

Hokejové praváky trenéři často na nájezdy rádi využívají. Ty nejsi výjimkou. Jezdíš je rád?

Určitě. I když mám pocit, že v tréninku mi nejdou tolik jako pak v zápase.

Vraťme se zpět. Po roce ve WHL jsi letošní sezónu zahájil v prvoligových Litoměřicích. Jaký přechod pro tebe byl obtížnější? Z širokého hřiště na úzké, nebo naopak?

Asi z širokýho na to malinký hřiště, protože to pro mě bylo vlastně úplně poprvý. Na tom širokým hřišti jsem zvyklej hrát, takže to nebylo až tak náročný.

Se Stadionem stihl odehrát pět zápasů s relativně vysokým ice timem. Jaké máš z aktuálního angažmá pocity? Jsi s ním spokojený?

Hrozně moc! Litoměřice mě hodně překvapily tím, jak to tam chodí. Jsou tam výborný tréninkový podmínky, máme všechno, co potřebujeme. A i ten prostor na ledě dostávám opravdu velký. Jen je škoda, že jsme před koronapauzou stihli odehrát jen pět zápasů. Ale teď to tak je a, bohužel, se tomu v týhle sezoně asi nevyhneme.

Probíhaly třeba nějaké konzultace ohledně tvého nového angažmá s vedením Minnesoty? Jsi s ním v kontaktu? Nebo to řešil tvůj agent?

Pan Volek má ve všech jednáních vždycky velký slovo. Řešíme spolu, co by pro mě bylo lepší a co horší, a musím říct, že mi vždycky poradí dobře. Přiznávám, že občas máme trošku jiný představy, ale z velké části vděčím právě jemu za to, že finální rozhodnutí jsou často dobrý.

A proč že se bavíme o Minnesotě… Tým Minnesota Wild si tě vybral v nedávném draftu ze 146. místa. Draft letos probíhal jinak, než jsme zvyklí, sami hráči sledovali průběh v televizi. Sledoval jsi ho i ty? Byl jsi nervózní?

Sledoval jsem ho a byl jsem strašně moc nervózní. Já jsem byl vybranej asi až šest hodin po začátku toho druhýho kola, takže pro mě to bylo šest hodin čekání a nervů. Byla to prostě situace, kterou bych nikomu nepřál. Ale pak, když to přišlo, tak to ze mě všechno spadlo, euforie byla obrovská a jsem moc rád, že to takhle dopadlo.

Tušíš, čím jsi ji zaujal? Zaznamenal jsi už při pohovorech, že mají Wild větší zájem než ostatní týmy?

Já jsem s Minnesotou osobně vůbec nemluvil. Myslím si, že s nimi mluvili trenéři z Kelowny a pan Volek, ale já jsem s nima opravdu neměl ani jeden pohovor. Až zpětně jsem pak zjistil, že asistent trenéra Minnesoty je velmi dobrý kamarád s trenérem Rockets, který mě trénoval minulý rok. Takže si myslím, že všechna ta jednání probíhala přes něj a že právě on na mě dával reference. Vlastně, když to tak řeknu, tak jsem byl připravený na to, že mě nějaký tým vybere i bez toho, že bych s ním mluvil.