Jedním slovem pan hokejista. Geniální útočník, důrazný v obraně. Možná i jeho chytrý český hokej, překvapivé nahrávky především vůle po vítězství národnímu týmu nakonec chyběly. Vzpomeňme si na mistrovství v Praze, olympiádu či šampionát v Paříži a nezapomenutelný zápas s Finskem… Ne neoprávněně by se dala modifikovat známá hláška z pohádky „Byl jednou jeden král“ do hokejového znění – „Jen ve chvílích nejtěžších Kovář sobě ví si rady vždycky sám!“.
Dobrý den Honzo, hned na úvod se nelze nezeptat na uplynulou sezonu, zvláště pak na Olympijské hry. Jak jste vnímal olympijský turnaj a dá se vůbec porovnat s turnajem na MS?
Samotný hokejový turnaj se celkově nijak neliší od klasického mistrovství světa. Avšak olympijské hry jako celek, se nedají s ničím srovnat. Žijete v olympijské vesnici s ostatními sportovci, potkáváte je… Ta atmosféra je nezaměnitelná.
Nyní se vraťme o pár let zpátky. V roce 2012 jste s Plzní získal extraligový bronz, přičemž rok nato přišel i titul, na kterém jste měl nemalou zásluhu. Co vám toto působení v Plzni dalo s ohledem na vaši další kariéru?
Určitě to bude následovné angažmá v Magnitogorsku, které jsem si vysloužil taky díky vydařenému playoff. (pozn. red. – Jan Kovář tehdy zapsal skvělých 26 bodů za 11 gólů a 15 přihrávek)
V roce 2015 jste absolvoval také domácí MS v Praze, kde jste mimo jiné nastupoval po boku Jaromíra Jágra. Během turnaje jste skóroval třikrát, z toho dvakrát ve čtvrtfinále proti Finsku. Jak jste toto mistrovství prožíval? Je něco, co vám zůstane v paměti?
Bylo to mé nejkrásnější mistrovství. Lidi i atmosféra byla neskutečná. Rád na to vzpomínám. Bohužel jsme po vyhraném čtvrtfinále nedokázali ani jeden ze dvou zápasů vyhrát, a urvat tak medaili. To mě bude mrzet do konce života.
Dokázal byste říct alespoň 1 aspekt své hry, který je pro vás charakteristický a diváci vás podle něj snadno poznají?
Jednoznačně provokace (úsměv).
Nedávno jste podepsal jednoletou smlouvu s New York Islanders. Jak se do nového působiště těšíte?
Samozřejmě, že se těším. Bude to pro mě nová motivace, nová výzva a hlavně je to další krok v mé hokejové kariéře.
Letos jste se poprvé po 5 letech nezúčastnil MS. Jak jste si MS z netradiční pozice diváka užil?
Bohužel jsem neměl možnost sledovat všechna utkání, ale myslím si, že náš omlazený tým hrál velmi dobře. Moc jsem jim přál, aby konečně přivezli placku.
V Rusku hrajete již od roku 2013, dokázal jste za tu dobu již proniknout do této specifické mentality a jak vnímáte život v Rusku vy osobně?
V ruské KHL jsem strávil 5 let a po hokejové stránce to byl určitě velký skok dopředu.
Jaký je váš nejsilnější hokejový zážitek?
Jednoznačně extraligový titul s Plzní, a určitě nesmím opomenout ani oba tituly šampióna KHL s Metallurgem.
Jestli se nepletu, studoval jste na střední ekonomické škole. Můžete vyjmenovat ty předměty, jenž vás bavily ale také ty, které pro vás byly noční můrou?
Nejvíc mě asi vždycky bavil dějepis, na druhé straně jsem na SŠ nesnášel hodiny fyziky. To byla opravdu noční můra.
Vzhledem k vaší vytíženosti není volný čas naprostou samozřejmostí. Nicméně čemu se rád věnujete, když už se nějaký ten volný čas najde?
Vešekerý svůj volný čas se snažím věnovat své rodině, zejména pak svému malému synovi Teodorovi.
O spoustě sportovců je známo, že jsou pověrčiví. Patříte mezi ně také?
Neřekl bych, že jsem pověrčivý, ale asi každý sportovec má své zvyky, které se například týkají oblékání výstroje.
Na závěr by mne zajímalo, zda jste si během své kariéry našel kamaráda, se kterým se vídáte i mimo led.
Většina mých kamarádů jsou hokejisti, ať už to jsou bývalí či současní spoluhráči, ale i protihráči (úsměv).
Děkuji mnohokrát za váš čas i ochotu a přeji vám hodně štěstí a úspěchů v nadcházejících letech!
Velké poděkování patří i manželce Jana Kováře – Jiřině, která pomohla tento rozhovor zprostředkovat.
Autorka: Kateřina Hrubá
