Mladý junior, jenž za posledních šest let oblékal dres Mladé Boleslavi, posílil v minulé sezoně Oceláře z Třince. Ještě před tím, než se pod Javorový dostal, odehrál čtyři zápasy za České Budějovice. Na jihu Čech mu však něco chybělo. Rozhodl se pro změnu a vydal se za hokejem do Třince. Během základní části se z něj stal nejproduktivnější hráč týmu a jeho výkony šly nahoru. Stal se klíčovým juniorem. Jeho hokejové tažení skončilo v semifinále, ve kterém Oceláři nestačili na pozdější vicemistry z Liberce.

Jak hodnotíš uplynulou sezonu?

Parádní sezona. Od doby, co jsem přišel do Třince, byla to bomba. Vyvrcholením bylo play off a semifinále, do kterého jsme se dostali přes Mladou Boleslav. Hrál jsem proti svým bývalým hráčům. S Libercem jsme předvedli povedený hokej.

V té době, kdy jsi přicházel pod Javorový se Třinec nacházel mezi posledními týmy. Ty jsi hrál ještě na začátku sezony za Motor. Proč ses rozhodl odejít k Ocelářům?

V Českých Budějovicích jsem byl spokojený, ale něco mým výkonům ze začátku chybělo. Později se ozval Třinec. Asi nemusím říkat, jaké to tady je. Byl jsem z toho hotovej a jsem spokojenej po všech stránkách. Potřeboval jsem nový impuls, proto jsem šel do Třince.

Hrála v tom roli i psychika?

Hodně mi v přechodu pomáhal trenér Lukáš Majer, který hraje v Šumperku. Je to mladý trenér a jsme spolu skoro denně v kontaktu. Když jsem do Třince přišel, byl jsem psychicky v pohodě. Ale potřeboval jsem změnu.

Neměl jsi strach, že jdeš do týmu, který v září vyhrál jediný zápas?

Takhle jsem se na to nedíval. Koukal jsem spíš na tu organizaci a na to, jak funguje Frýdek – Místek a hlavní tým.

Měl jsi i možnost trénovat s kluky z hlavního kádru?

Ne, ale trénoval jsem s kluky z Frýdku – Místku. Teď s nimi trénuji i v rámci letní přípravy.

Jaké to je pro tebe trénovat s dospělými chlapy?

Je to super. Jsou to muži a je v tom velký rozdíl. Ale je to parádní. Snažím se bojovat. Chci si vybojovat místo v jejich kádru. To je můj hlavní cíl, nekoukám se dál.

Jak už jsi říkal, před tím, než ses dostal pod Javorový, jsi hrál v Motoru, ale k nim jsi přišel z Mladé Boleslavi. Proč takový náhlý odchod?

Táta trénoval u kluků z hlavního týmu. Navíc první věc, byl jsem tam vyčichlej a za druhý tam byly i určité věci, které mému působení u Bruslařů příliš nenahrávaly.

Byly problémy i v kabině?

To vůbec. Kabina byla v pohodě. Spíš s trenéry nám to neklapalo. Ale vím, že jsem pro další posun tenhle krok musel udělat.

A jaké to vůbec bylo hrát s Bruslaři v průběhu sezony?

Speciální. V play off jsem si ale zvykl. Bral jsem je jako normálního soupeře. První zápasy však byly pro mě opravdu výjimečné, protože jsem tam hrál šest let, skoro sedm. Mám tam rodiče a bratra.

Rodiče tedy viděli celé play off.

Ano. Chci jim tímto moc poděkovat, protože to je něco neskutečnýho. Taťka s mamkou byli skoro na každém zápase. A byli i v Liberci na semifinále. Hodně mě podporovali.

Když jsme se tedy vrátili k Liberci, jak se zpětně ohlížíš za semifinálovou sérií?

Hráli jsme dobře, ale myslím si, že jsme z toho mohli vyždímat víc. V Liberci jsme měli urvat druhý zápas. Do Třince bychom se vraceli za stavu 1:1. Mohli jsme udělat malinko víc, ale hráli jsme dobře.

Základní část jsi zakončil jako nejproduktivnější hráč týmu. Vyhrál jsi i bodování nadstavby skupiny A. V play off jsi byl druhým nejlepším hráčem týmu, když jsi nasbíral sedm bodů za tři góly a čtyři nahrávky. Největší nádherou byl zjevně vítězný gól v sedmém zápase proti Bruslařům.

Já jsem byl tady opravdu spokojenej. V základní části jsem hrál se spoluhráči, s kterými jsme si to dali. V Mladé Boleslavi jsem to od rána cítil, že by to tam mohlo spadnout. Byl to náš den. Branka byla takovým zadostiučiněním, vzhledem k tomu, co se dělo. Pak jsem hrál i v lajně s Pavlem Matějem a Michalem Ramikem, s kterými jsme předváděli dobré výkony.

A ty jsi po takových výkonech nedostal nabídku ze zahraničí?

Ne a tohle jsem vůbec neřešil. Nechtěl jsem. Líbí se mi tady. Jsem toho názoru, že se mi víc líbí česká cesta. Je taky dobrá. Každému to v zahraničí nemusí vyhovovat. Můj brácha tam byl, šel to zkusit. Je brankář, chytal ve Finsku. Mluvili jsme spolu o tom několikrát. Myslím si, že když vybojuji místo ve Frýdku-Místku a zároveň budu hrát juniorku, tak ta cesta může být parádní.

Nechtěl jsi být gólmanem jako brácha?

Zkoušel jsem to ze začátku a spíš mě baví dávat góly než dostávat. Táta trénuje gólmany a strejda taky trénoval. Všichni se motáme okolo hokeje. Někdy ho mám až moc. Taťka je na mě hodně přísný, co se týká hokeje.

Trénuje ještě tvůj táta?

Už ne. Letos skončil sezonu. Nechce se zatím vracet, ale kdyby měl nějakou nabídku, určitě by ho to zpátky lákalo. Myslím si ale, že mu to teď nechybí.

Vaše mamka to s vámi musela mít těžký.

Je mi jí občas líto. Furt se řeší hokej, ale už si nejspíš zvykla.

Co vůbec říkáš na spoluhráče, s kterými ses tady sešel?

Takovou partu jako v Třinci jsem nikdy nezažil. Všichni drží spolu. Od kustoda po druhýho gólmana. Neskutečný.

Setkala jsem se v průběhu play off i s názorem, že jste se jako tým moc nehecovali.

Určitě to tak nebylo. Všichni jsme se podporovali. Nebylo to o jednom hráči, ale o nás všech. Myslím si, že jsme se hodně hecovali navzájem.

Aktuálně probíhá letní příprava. Kromě přípravy s Frýdkem-Místkem využíváš i služby nějakého osobního kouče?

Ne, jen s Frýdkem – Místkem. Tam nás trénuje Pavel Horyl a máme toho docela dost. Jsem rád, že vždycky stihnu zregenerovat na druhý den.

Už jsi stihl poznat město i lidi?

Před tím jsem byl v Českých Budějovicích, což je hezké město. A nedá se to srovnávat, ale já jsem tady hlavně kvůli hokeji. Moc hodnotit zatím nemůžu.

Nejde se nezeptat, ale na svém profilu máš fotky s Davidem Pastrňákem, Michalem Kempným, Filipem Chytilem nebo Danem Vladařem. Jak došlo k takovému setkání?

Tehdy mi agent domluvil kemp, na kterém byli všichni tito hráči. Měli jsme možnost si s nimi zatrénovat. Pastrňák je neuvěřitelnej showman a hraje neskutečně, nedá se to ani popsat. A kdyby byla možnost, určitě do toho půjdu znovu.

Jdu den za dnem. Prostě být pokorný.

Oskar Haas

Tím pádem jsi určitě sledoval mistrovství světa v Tampere.

Sledoval jsem každý zápas. A doufal jsem, že z toho nějaká medaile bude. Nakonec je, což je super. Kluci jsou borci a tahle medaile český hokej nakopne. Je to trochu jiný hokej od doby, co přišel finský trenér. Pastrňák je playmaker a byla radost se na něj dívat.

A mluvili jste spolu během toho kempu?

Ano. Konkrétně jsme se bavili o samostatných nájezdech. (úsměv)

Co říkáš na nový herní styl národního týmu?

Je to hodně defenzivní do obrany. Myslím si, že dnešní hokej se už bez toho neobejde. A mně se to líbilo.

Váš hlavní trenér pan Mucha spíš praktikoval opak.

Ano. Náš hokej byl hodně útočnej. Samozřejmě defenziva je hodně důležitá, nesmíme dostávat góly. Ale vzadu jsme měli Švančiho (Patrika Švančaru), který chytal hodně dobře. I Kuba Klimek. Oba kluci museli chytit za zápas kolem 40-50 střel. Byla utkání, kdy jsme jim vzadu moc nepomohli a oni to vychytali.

Jaký máš vztah k reprezentaci?

V šestnáctkách mám odehraný jeden zápas. Bohužel jsem byl smolař, ale tak to prostě bylo. Měl jsem odletět do Finska na turnaj a den před odletem jsem chytil neštovice. Naplánovanou jsem měl i další akci, ale zranil jsem se. Neřeším to. Samozřejmě kdyby přišla šance, určitě pozvánku do národního týmu přijmu.

Láká tě vůbec hrát hokej v zámoří nebo v cizině obecně?

Neříkám, že by to nešlo. Šel bych to zkusit. Chci ale tady ještě být, proto jsem to vůbec neřešil. A NHL mě láká.

Sleduješ i boje o Stanley Cup?

Sleduju. Boston vypadl, takže favorita nemám. Co ale předvádí McDavid s Draisaitlem je neuvěřitelné, proto to přeji Edmontonu.

Jakou školu studuješ a dá se to skloubit s hokejem?

Studuji na Kladně sportovní management a dá se to. Mít školu dálkově mi vyhovuje, protože se můžu soustředit jen na hokej. Pro mě je to nejdůležitější. Nedokážu si představit život bez hokeje. Je to pro mě život.

Máš to v sobě tak moc, že už víš, že se chceš hokejem živit?

Je to tak. Moc bych to chtěl a udělám pro to všechno.

Co tě kromě hokeje baví?

Asi nic moc. (smích) Jsem takovej, že vše kolem hokeje mě baví. Před sportovním managementem jsem ještě studoval gastronomii, ale to mě nechytlo. Hledám se. Tenis si občas zahraju.

Viděla jsem, že vás Pavel Matěj s Filipem Hrouzkem vyklepli.

To byl totiž hodně prestižní turnaj. (smích) Hráli jsme s Markem Ročákem a bohužel jsme prohráli.

Marek Ročák se navíc připojil k přípravě hlavního mužstva Třince.

Ano a já jsem za něj moc rád. Je ročník 2005. Minulou sezonu začínal v dorostu, teď hrál juniorku. Dokonce byl i na turnaji s nároďákem.

S čím půjdeš do sezony 2022/23?

Z týmovýho hlediska určitě hrát dobrý hokej. Chci v juniorce nějakým způsobem tým táhnout. Bojovat a dělat malé věci, s kterými se člověk může dostat do dospělého hokeje. Kdybych hrál ve Frýdku-Místku, jsem ztotožněný s každou rolí. Uvidíme. Ale cíle si snažím nedávat dlouhodobý. Jdu den za dnem. Prostě být pokorný.