Někdo je miluje, někdo nenávidí. Každopádně nikoho nenechají úplně chladným. Řeč je o pěstních soubojích, které přidávají zápasům NHL speciální koření. Každopádně by nebylo od věci si na úplný úvod k bitkám něco povědět. Pěstní potyčky mají v NHL své místo od samého počátku této soutěže. Hned v první sezoně roku 1917 totiž existovalo pravidlo číslo 47., které sice rvačku trestalo, avšak žádného z jejich aktérů nevyloučilo z probíhaného utkání. To byla výjimka oproti všem ostatním profesionálním sportům, kromě těch bojových.

Největší „boom“ bitek nastal během osmdesátých let. Ptáte se proč? Inu, NHL a samotné týmy tehdy využívaly dva mlátící se blázny jakožto nástroj pro zvýšení sledovanosti, a tedy i samotných zisků. Box byl v osmdesátých letech nesmírně populární. V té době kraloval Muhammad Ali, pomalu se rodila hvězda Mika Tysona a v kinech se stály dlouhé fronty na nový díl Rockyho. Není tedy divu, že NHL sáhla k boxu na ledě, který její pravidla od počátku umožňují.

Hokejová bitka tehdy urazila pořádný kus cesty. Vytvořil se nepsaný kodex, kteří hráči často dodnes dodržují. Nestane se, že by dva blázni shodili rukavice a riskovali zranění jen tak pro srandu králíkům. Nejčastěji má šarvátka v hokeji tři důvody. Zaprvé: Pomsta – zraníte/nepřiměřeně atakujete hvězdu týmu = čekejte odplatu. Zadruhé: Probuzení uvadlého zápasu – je váš tým bez energie, něco nešlape a potřebujete zápas nějak zlomit a probudit fanoušky? Vyzvěte někoho na pěstní souboj a sledujte, jak lavička i ochozy ožijí. Zatřetí: Uklidnění emocí – ano, ač to zní zvláštně, pořádná bitka má také za cíl uklidnit emoce v zápase. Občas se stává, že se to s emocemi v utkání přežene. Vzduchem pak létají nebezpečné fauly a nepříjemná zranění. V ten moment často nastupuje pěstní potyčka, jejíž aktéři jsou vlastně zástupci emocí svého týmu. Rozdají si to tváří v tvář a zbytek hráčů se uklidní, jelikož účty jsou vyřízeny.

Jak NHL bitky oživila, tak je také postupně výrazně omezila. Ještě počátkem milénia byly bitky součástí skoro každého duelu. Jenže poté se otevřela kauza s otřesy mozků bývalých hráčů a následnými zdravotními problémy, které tragicky korunovaly tři sebevraždy bývalých bitkařů. V krátkém časovém horizontu si vzali život Derek Boogard, Wade Belak a Rick Rypien. Důsledkem toho je, že s počátkem současného desetiletí z NHL prakticky vymizeli ryzí bitkaři. Ano, pěstní souboje stále vídáme, ale již to není od hráčů, kteří svou kvalitou připomínali hokejisty China Golden Dragons.

Já se stále řadím mezi milovníky bitek a věřím, že mnoho z vás to má podobně. Proto se tu jednou za dva týdny sejdeme a ukážeme si několik vybraných pěstních soubojů, které nám nejslavnější hokejová liga světa nabídla. Bude to vedeno trochu subjektivnější formou, ale to prostě k tomuhle hokejovému nešvaru patří, ne? Bitka je prostě zajímavý a hru oživující prvek. Jak mi jednou řekl Ryan Hollweg: „Dobrou bitku si vždycky užiju, a kdo ne?“

Top 3 bitky:

Na úvod mi dovolte jen krátce zmínit jednu věc. Předsezónní část NHL je nádherná v tom, že na sebe chce mnoho hokejistů upozornit. A jak lépe zaujmout než tím, že se obětujete pro tým a zahodíte rukavice?

3. místo: Kyle Burroughs (NYI) vs. Chris Stewart (PHI) – vítěz: Chris Stewart

Ano, ten Chris Stewart, který podepsal smlouvu ve Slovanu Bratislava a když zjistil, komu se to vlastně upsal, raději se v Bratislavě ani neukázal. Tenhle Chris Stewart to teď zkouší ve Philadelphii. Nejprve to zkoušel urvat hezky technicky, jenže jaksi zapomněl zvednout hlavu a Burroughs ho přejel jak parní válec. Stewart si to nakonec rozhodl se svým protivníkem vyříkat pomocí zatnutých pěstí. Ač se Burroughs svého soka nezalekl, v bitce dostal jednoznačně naloženo.

2. místo: Ben Harpur (TOR) vs. Scott Sabourin (OTT) – vítěz: Scott Sabourin

Také se k vám dostalo to video, jak Auston Matthews zoufale objíždí hráče Ottawy a snaží se přijít na to, kdo že si to vlastně na něj otevírá ústa? Dotyčným hráčem byl právě Scott Sabourin a Matthews vlastně může být rád, že nedostal pořádně po tlamě. Sabourin rozhodně není žádný nazdárek, což ukázal i v souboji s Harpurem, kterého porazil.

1. místo: Mike Liambas (MIN) vs. Tucker Poolman (WPG) – vítěz: Mike Liambas

Jednoznačným vítězem předsezónních pěstních soubojů je Mike Liambas. Tenhle ani ne 180 centimetrů měřící frajer nejprve poslal čistou zdravici Kristiánu Reichelovi a následně se s pořádnou grácií ubránil ataku o patnáct centimetrů vyššího a deset kilo těžšího Tuckera Poolmana. Nejprve měl sice Poolman navrch, ale jak ze sebe Liambas setřásl loketní chránič, nedal Poolmanovi šanci a navíc mu lehce pochroumal jeho ciferník.

Čestné zmínky: 

Patrick Brown (VGK) vs. Jan Jeník (ARI) – remíza

Kdo by čekal, že první bitku předsezónní části NHL obstará Čech? Jan Jeník se střetl ve středu kluziště s Patrickem Brownem, a tak dlouho se kluci kočkovali, až nakonec zahodili rukavice. Nebylo to teda žádné pokoukáníčko, ale české jméno u bitky je samo o sobě plus.

Casey Fitzgerald (BUF) vs. Anthony Angello (PIT) – vítěz: Casey Fitzgerald

Škoda, že si to kluci rozdali jen na turnaji prospektů. Stát se tohle během regulérní sezony, byl by to jednoznačně aspirant na bitku roku. Zdá se, že se mladému obránci Buffala (který mimo jiné pochází z opravdu pořádné hokejové famílie – otec Tom Fitzgerald odehrál v NHL přes 1000 zápasů a jména jeho bratranců vám ani není potřeba podrobněji představovat – Kevin & Jimmy Hayesovi a Keith a Matthew Tkachukovi) zatemnilo před očima a svého oponenta z Pitsburghu prostě hlava nehlava, ze shora zespoda, zpráskal jak psa. A to je prosím Angello o patnáct centimetrů vyšší a deset kilo těžší. Klobouk dolů.

A jaká bitka se líbila vám?

(Photo: twitter.com – thanks to @thehockeynews)