Přesně před jedenasedmdesáti lety se kdesi v mlze nad lamanšským průlivem ztratilo letadlo typu Beachcraft s osmi lidmi na palubě. Šest z nich tvořili hráči československé hokejové reprezentace cestujících za svými spoluhráči do Londýna. Ti, nicnetušící, mezitím oslavovali vítězství nad výběrem Spojeného království.
Systematická příprava v podobě kempů, tak jak ji známe dnes, nebyla až do padesátých let minulého století známým pojmem. Svůj první přípravný kemp zažili hokejisté československé reprezentace až v roce 1950. Do té doby bylo zvykem účastnit se jakéhosi turné, během něhož tým sehrál několik zápasů s reprezentacemi evropských zemí. Takovéhoto evropského turné se zúčastnil i výběr trenéra Antonína Vodičky před mistrovstvím světa ve Stockholmu. V rámci něj odehrál zápas v Paříži a Londýně.
První problémy se vyskytly už 5. listopadu, kdy měl tým odlétat. V zemi uplynulo „teprve“ tři čtvrtě roku od únorového převratu a v administrativě a na úřadech stále panoval chaos. Někteří hráči neměli platné pasy, jiným zase nebyla vydána víza, proto se vedení týmu rozhodlo let odložit až na den zápasu v Paříži, tedy sobotu 6. listopadu. Avšak další překážkou na cestě do Francie se stal plně obsazený let linky Praha – Paříž. I když část cestujících uvolnila reprezentantům místa, neodcestoval tým kompletní. V hlavním městě Československa museli zůstat Zdeňkové Jarkovský (brankář) a Švarc (obránce).
Čechoslováci v sobotu večer přehráli tým Club Racing Paris 4:3 a po nedělním volném dni byl na pondělí naplánován přesun do Londýna. Opakovala se však podobná situace jako v Praze – letadlo z Paříže bylo téměř vyprodáno, a tým byl opět donucen rozdělit se. Větší část hokejistů odcestovala tedy již v neděli večer, zatímco šestice hráčů měla zajištěný speciální let na pondělí. S sebou měla přivézt i velkou část těžké bagáže, která se v neděli do letadla nevešla.
O nepředstavitelném štěstí můžeme hovořit v případě Augustina Bubníka, jenž si chtěl s Miloslavem Pokorným vyměnit místo, aby mohl v Paříži zůstat o den déle a nakoupit své rodině dárky. Miloslav Pokorný tuto nabídku nakonec nepřijal, za což bohužel později zaplatil cenu nejvyšší.
Aerotaxi s šestkou hráčů mělo vzlétnout 8. listopadu v 14:30. Nakonec se stroj od země odlepil až v 16:28 kvůli husté mlze. Letadlo pilotoval letec RAF René de Narbonne, jež trasu velmi dobře znal. Poslední hlášení dispečer od Narbonna dostal v 17:39, kdy se letadlo ve stále se zhoršujícím počasí pohybovalo kde si u Le Mans. Do Londýna nikdy nedorazilo. Na palubě zemřeli jmenovitě: Zdeněk Jarkovský, Miloslav Pokorný, Zdeněk Švarc, Vilibald Šťovík, Ladislav Troják a Karel Stibor.
Hráči, kteří byli již v Londýně, už nemohli dále čekat, nastoupili tedy v počtu osmi hráčů v poli k zápasu a zvítězili překvapivě 5:3. O neštěstí se dozvěděli až po zápase a ihned bylo zahájeno pátrání. Bez výsledku.
Této strašné události se hanebně chytl domácí totalitní režim, který o nezvěstných hráčích prohlásil, že emigrovali do Španělska a jejich rodiny byly perzekvovány.
