S hokejem začínal v tehdejším druholigovém Přerově, kde se také narodil. Postupem času stoupal hierarchií českého hokeje a nyní působí v Mladé Boleslavi. Aktuálně je druhým nejlepším střelcem české extraligy. David Šťastný si nemůže přestup do středočeského klubu vynachválit. Jeho individuální výkony mu navíc vynesly pozvánku na reprezentační turnaj v Moskvě, který se konal v prosinci minulého roku.

V kolika letech jste poprvé obul brusle? A kdo vás k hokeji přivedl?

Brusle jsem poprvé obul v 7 letech. Vzpomínám si, že mě k hokeji přivedl táta, ale většinu času se mnou na zimním stadionu trávila mamka.

S hokejem jste začínal v Přerově, kde jste se také narodil. Jaké vzpomínky máte na tamější mládežnický hokej?

Vzpomínky na kamarády a všechny různé turnaje mám samozřejmě hezké. Ale ne vždy to bylo růžové. Nebyli jsme úplně nejsilnější ročník a dostávali jsme naloženo od silnějších týmů. U některých nejmenovaných trenérů jsem navíc nebyl moc oblíbený, takže byly chvíle, kdy jsem třeba nehrál a vůbec jsem tenkrát nechápal proč.

Během sezóny 2014/15 jste dostal první šanci v extralize, když jste hostoval ve Zlíně. Jak náročný byl přechod z tehdejší třetí nejvyšší soutěže, kterou jste hrál právě s Přerovem?

Ve Zlíně jsem byl už na letní přípravu. Během ní jsem odehrál několik přípravných zápasů a pak mě poslali připravovat se zpět do Přerova. Vzpomínám si, že když jsem byl povolán na první zápas ve zlínském dresu, tak jsme porazili Spartu 1:0. Samozřejmě to byl ohromný rozdíl úplně ve všem – v rychlosti, šikovnosti hráčů i taktické připravenosti. Je pravda, že jsem po zbytek sezóny hrál extraligu a zároveň 2. ligu, což asi není zrovna běžné. Takže ten obrovský rozdíl byl nejvíce znát, když jsem třeba v úterý hrál na Kometě a v sobotu za Přerov v Novém Jičíně.

Ve stejném roce jste se Zubry zvítězili v play-off o 1. ligu. V něm jste zaznamenal šest bodů během deseti utkání. Jak jste postup prožíval?

Do dnešní doby je to pro mě jediný týmový úspěch ve smyslu toho, že jsme něco vyhráli. Krásný pocit. Řekl bych, že se to tehdy dalo srovnat s tím, že bych letos vyhrál extraligu. Bylo to úžasné.

Takže oslavy probíhaly ve velkém stylu?

Přesně tak. V Přerově lidi hokejem žijí, navíc to byl tuším postup po 17 letech, takže se to opravdu hodně prožívalo. Oslavy byly velkolepé a určitě trvaly několik dní (směje se).

Následovaly dvě kompletní sezóny ve Zlíně, po kterých jste přestoupil do Mladé Boleslavi. Co vás k tomuto rozhodnutí tehdy vedlo? Cítil jste, že je čas na novou výzvu?

Ano, tak nějak jsem to bral. Většina lidí si myslí, že jsem odcházel kvůli penězům. Vyslechl jsem si tenkrát hodně nadávek a dostal mnoho zpráv, že jsem žoldák. Ale já to bral tak, že jsem měl za sebou dobrou sezónu a přišly nabídky, které už nemusely dorazit v budoucnu. A jelikož jsem většinu kariéry strávil v Přerově, měl jsem chuť zkusit i něco jiného. Jak říkáte, lákala mě nová výzva a takhle jsem to bral.

Nyní už u Bruslařů působíte třetím rokem. Jak byste zhodnotil dosavadní angažmá?

Určitě pozitivně. Začátek pro mě byl těžký a dlouho jsem si zvykal, ale věřím, že teď odvádím to, co se ode mě očekávalo a proč jsem sem přišel. I já sám jsem se chtěl zlepšovat a posouvat dál. Jsem tu moc spokojený, takže jsem rád, že jsem to rozhodnutí učinil.

Co říkáte na výkony svého týmu v probíhajícím ročníku?

Zatím to vypadá velice dobře a doufám, že to tak i vydrží. Myslím, že kdyby minulá sezóna nebyla předčasně ukončena, mohli jsme pomýšlet na úspěch v play-off. Jsem rád, že se nám na to podařilo navázat. Máme v týmu dobré hráče a celkově dobrý mix hokejistů, takže jsem zatím spokojen. Doufám, že to bude ještě lepší a budeme takto i nadále pokračovat.

Daří se vám i individuálně. V letošním ročníku už se vám povedlo překonat svůj vlastní rekord v počtu gólů během jedné sezóny. Jak moc vás tato meta hnala kupředu?

Samozřejmě jsem rád, že se mi daří i individuálně a určitě jsem tuto metu překonat chtěl. Míval jsem vždy špatné začátky sezóny a pak jsem to musel dohánět, což se teď nestalo a jsem rád, že to tak jde už od první chvíle. Pochopitelně jsem na sebe ale vždy přísný, takže by to mohlo být i lepší.

V listopadovém utkání proti Karlovým Varům jste vstřelil hned čtyři góly a výrazně tak přispěl ke skvělému výsledku 11:4. Považujete tento zápas za svůj vůbec nejlepší v dresu Mladé Boleslavi?

Z hlediska statistik a gólů to byl rozhodně můj nejlepší zápas.

Změnil jste nějak před sezónou své návyky, že se vám letos tak daří?

Návyky jsem nijak neměnil, ale skvěle se o mě stará moje přítelkyně. Výborně mi vaří a dokáže doma vytvořit příjemnou atmosféru, takže jsem šťastný a asi se to pak odráží i na ledě.

Z celkových 16 branek jste jen 3 vstřelil v přesilovkách, přitom v nich pravidelně nastupujete. Jak je možné, že se týmu v početní výhodě nedaří?

Tak na to hledám odpověď už asi dva roky (směje se). Nevím, nedokážu si to vysvětlit. Máme šikovné hráče na přesilovku, ale prostě nám to nejde tak, jak bychom chtěli. Možná zbytečně vymýšlíme finální přihrávku… Byl bych rád, kdybychom se tomu více věnovali během tréninku.

Jak se vám spolupracovalo s Radimem Zohornou? A musel jste nějak měnit způsob hry po jeho odchodu do zámoří?

Spolupráce byla skvělá, určitě to bylo i vidět. Radim šel bohužel za lepším. Svoji hru jsem po jeho odchodu nijak neměnil. Spíš mě hodně mrzí, že jsem přišel o dobrého kamaráda.

Letos jste také reprezentoval Českou republiku na Channel One Cupu v Rusku. Jak jste si turnaj užil? A jaký byl život v tamní bublině?

Turnaj i sraz jsem si pochopitelně užil, to je vždycky super zážitek. O bublině už ale tak pozitivní nebudu. Upřímně mě to moc nebavilo, ležet jen na hotelu. Nemohli jsme opravdu nikam, byla to velká nuda a je to škoda, protože jsme měli i volné chvíle, které by se daly využít mnohém lépe. Ale sraz a turnaj byl skvělý.

Kolik testů na covid-19 jste musel během turnaje podstoupit?

Jeden ještě v Česku před odletem, pak další v Rusku při příletu, a nakonec po návratu zpět do ČR. Takže tři, nebyla to žádná hrůza.

Kdyby přišla nabídka ze zahraničí, přemýšlel byste o ní?

Ano, přemýšlím o tom často. Hrozně mě to láká, takže doufám, že to vyjde. Ale nechci předbíhat.

A máte nějakou vysněnou zemi nebo přímo tým, kde byste si rád zahrál?

Tým ne, ale láká mě Rusko.

Chybí vám diváci na stadionech?

Ano, chybí. Ze začátku určitě hodně, teď už si na to člověk nějakým způsobem zvykl. Ale těším se, až zase budou moct diváci chodit na zápasy.

Jak jste během nabitého programu slavil Vánoce?

Měli jsme volno 23. a 24. prosince, takže jsem se snažil, abych si ty dny užil co nejvíc. Byli jsme s přítelkyní u nás v Boleslavi, přijela moje babička a rodina od přítelkyně. Bylo to hezké, moc jsem se na Vánoce těšil a patřičně jsem si je užil.

Před pár dny jsme vstoupili do nového roku. Dal jste si nějaké předsevzetí, nebo tyto věci neřešíte?

Ne, já novoroční předsevzetí moc neřeším.