Marek Malík, hokejista, který je posledním držitelem české olympijské medaile z Turína. Hokejovou kariéru započal ve Vítkovicích, odtud se dostal až na nejvyšší level, NHL. Jeho slavný nájezd snad viděl každý hokejový fanoušek. V posledních letech působil na postu asistenta trenéra. Dnes vede třinecký mančaft dorostenců s pravou rukou, Alešem Machem.
Poprvé ve své kariéře jste se v této sezoně stal hlavním trenérem. Zvykl jste si již na tuto roli?
Vzhledem k současné situaci si tuto novou roli nemohu užít tak, jak bych si přál. Každodenní kontakt a práce s kluky mi moc chybí. Moc si přeji, aby se to brzy změnilo a budeme se společně moci vrhnout do práce.
Jak probíhá teď práce s mladými draky, když se dorostenecká soutěž ještě nerozjela?
Vzhledem k nařízení jsme byli donuceni se připravovat individuálně. Kluci dostávali tréninkové programy a sami je plnili v rámci možností, které jim prostředí v okolí domova dovolilo. Od ledna program měníme a budeme se připravovat společně. Za dodržení všech opatření nařízené vládou se budeme po dvojicích připravovat venku. Chybí jim nejen trénovat společně, ale také společenský kontakt, tak se budeme snažit to co nejvíce nahradit. Bude to nesmírně náročné, ale kluci to zvládnou.
Věříte, že se letos ještě dohrají mládežnické soutěže?
Věřím, nic jiného mi nezbývá. Jestli by se mé přání nevyplnilo, budeme se snažit klukům zorganizovat co nejvíce zápasů a tréninků, jakmile se opatření sníží a dostaneme zelenou vrátit se do procesu.
V každém sportu je komunikace s rodiči důležitá. Byl tohle pro Vás těžký úkol?
Komunikace je nesmírně důležitá a ne jenom mezi trenérem a rodiči. Já se tomu vůbec nebráním, ale snažím se jak rodiče, tak hlavně kluky tlačit k tomu, abychom řešili vše společně v šatně mezi sebou a rodiče do toho netahali. Důležité věci samozřejmě s rodiči řešíme, ale kluci už pomalu musí přebrat odpovědnost za vše, co k tomu patří, a komunikovat sami bez rodičů. Zatím s tím neměl nikdo problém a mám pocit, že také rodiče tento můj postoj berou a respektují.
Myslíte si, že tato koronavirová doba bude mít velký dopad na mládežnický hokej?
Následky této doby nejen na sport určitě budou a nebudou malé, ale jak budou velké, to nedovedu předpovědět.
Váš syn Nick Malík si zachytal na mistrovství světa juniorů. Viděl jste jeho zápasy a co na jeho výkony říkáte?
Zápasy jsem sledoval a fandil našemu mužstvu. Nebudu tady kluky hodnotit, jak se momentálně děje všude v médiích. Jediné, co bych rád řekl, že bojovnost a pracovitost nejen Nicka, ale celého týmu byla na vysoké úrovni tak, jak má být. Jsem přesvědčený, že všichni udělali a odevzdali maximum, na které v danou chvíli měli.
Máte ještě syna Zacka Malíka, který hraje v partnerském klubu Ocelářů, ve Frýdku-Místku. Co naopak říkáte na jeho výkony?
Zackovy výkony je těžké hodnotit, neboť zápasů vzhledem k současné situaci moc neodehrál, ale co jsem zatím viděl, se mi líbilo. Hraje jednoduše, má velice dobrou rozehrávku a dobře vidí hru.
Jste rád, že se oba synové ujali hokejového řemesla stejně jako Vy a vzpomínáte si na jejich první hokejové krůčky?
Na první hokejové začátky si samozřejmě moc pamatuji, ale mé přání to určitě nebylo. Mým přáním bylo, aby si vybrali sami, co je baví, a více než přání, co mají dělat, jsem jim kladl na srdce, aby to, co dělají, dělali naplno a pořádně.
Patříte mezi poslední olympijské medailisty, kteří získali bronzový kov v Turíně. Řekněte nám, jaké to bylo získat medaili a v čem byl tehdejší kádr výjimečný?
Bronzová olympijská medaile je něco neskutečného. S odstupem času si jí vážím více a více. Mužstvo, které jsme tenkrát měli, bylo velice kvalitní a plné fantastických hokejistů. Měli jsme mužstvo, které si pomýšlelo na nejcennější kov, ale bohužel se nám to nepovedlo.
Velkou stopu jste také zanechal v nejvyšší hokejové lize, NHL. Byly tehdejší začátky pro Vás těžké?
Začátky v NHL byly nesmírně těžké. Prvních pět měsíců jediné místo, kde jsem se cítil v pohodě, byl čas na ledě. Tak to bylo v pohodě, ale všude jinde hrůza (s úsměvem). Jiný životní styl, neuměl jsem anglicky, daleko od rodiny a přátel. Pobavit se se spoluhráči, s kustodem co potřebujete, nakoupit si, objednat si auto, pronajmout byt…no sranda to nebyla, ale byl jsem mladý a musel jsem to zvládnout, jestli jsem chtěl uspět. (úsměv)
Ve kterém klubu se Vám líbilo nejvíc a proč?
Každý klub, ve kterém jsem působil má pro mě něco speciálního. V Hartfordu jsem začal a nakoukl do NHL, v Carolině se nám narodily děti a kariéra se mi zde začala rozjíždět. Do Vancouveru jsem zažil svůj první trade, poté byly hokejově skvělé sezóny, a navíc je to nádherné město. New York je New York, neskutečné město, jedinečné, a navíc jsme hráli výborný hokej. To, že jsme zde měli super českou partičku, byla parádní třešnička na dortu. Tampa i vinou vážného zranění nebyla už tím, co jsem od toho chtěl, ale je krásná a pohodová. Vybrat jediné místo je těžké, ale asi bych to seřadil Carolina (hlavně kvůli narození dětí), poté Vancouver a New York.
Zatím se hraje jen TELH a Chance liga. Sledujete teď výkony Ocelářů nebo Frýdku-Místku?
Výkony Třince a Frýdku-Místku určitě sleduji, ale bohužel jenom v televizi, neboť nejsou povoleny návštěvy na zápasech kvůli koronavirovým opatřením.
Minulý rok byl pro nás všechny velmi specifický. Jak jej vnímáte Vy?
Specifický byl pro všechny a také nesmírně náročný. Všem nám chybí každodenní pohyb, tréninky, zápasy a čekáme, jaké následky to bude mít. Je to tak pro všechny stejné a nemůžeme brečet nad rozlitým mlékem. Budeme se snažit udělat vše pro to, aby to bylo co nejméně znát.
Ovlivnila Vás pandemie koronaviru i v nějakém Vašem myšlení? Měl jste např. na něco názor a změnila tahle situace Váš pohled na danou věc?
Mé názory se nezměnily, ale utvrdily. Prožít každý den parádně, prožívat radosti života se svou rodinou a přáteli, vážit si zdraví a udržovat si ho, být vděčný za maličkosti a radosti.
Začíná nám rok 2021. Dal jste si do nového roku nějaká předsevzetí?
Předsevzetí si žádná nedávám, ale přeji si pár věcí. V osobním životě je to zdraví, pohoda a spokojenost celé rodině a přátelům. V pracovním životě co nejvíce pracovitých kluků a také, aby se konečně podařilo změnit některé věci, které nás ve výchově hráčů neposouvají.
V rámci naší rubriky se Vás chci zeptat, které momenty během Vašeho života byly pro Vás top?
Nejvíce v mém životě jsou mé úžasné děti, nic na světě to nepřebije.
