Plus/mínus statistika, která byla poprvé zavedena v padesátých letech minulého století týmem Montreal Canadiens, je například u nás či na Slovensku stále oblíbeným počítadlem, přičemž ve skutečnosti může +/- vést ke špatnému vyhodnocení hráče a tedy i například k špatnému podpisu. Bylo by přitom dobré, aby se lidé naučili tuto statistiku klidně úplně ignorovat.
Celkem nepochopitelně je i stále v roce 2019 považována statistika plus/mínus za jednu z oficiálních nejen v NHL, ale snad v každé profesionální soutěži. Naštěstí ovšem odborníci, analytici v Severní Americe si poslední léta začali uvědomovat chybné stránky tohoto počítadla a postupem času ji začíná více a více lidí kolem hokeje ignorovat. V NHL ji minimálně používají už také dokonce i novináři.
Vše tak nějak spustil Brian Burke, který onu statistiku nazval „horse-shit“ na začátku tohoto desetiletí. Bohužel ovšem jeho slova zřejmě nebyla vyslyšena v Evropě, minimálně v České republice, kde média, většina fanoušků, ale bohužel především i trenéři stále hledí na plus/mínus, některé kluby dokonce dle ní posuzují výkony hráče, jestli je to dobrý defenzivní hráč či není. Přitom tato statistika o tom rozhodně nevypovídá.
Pokud se podíváme na posledních pět sezón NHL a následně na lídry této statistiky, nenajdeme samozřejmě žádného hráče, který by jinak byl negativním přínosem pro svůj tým:
| Ryan McDonagh | +115 |
| Nikita Kucherov | +99 |
| Victor Hedman | +92 |
| Ryan Ellis | +85 |
| Brad Marchand | +84 |
Nalezneme zde beka z top obranného páru, který nastupuje pravidelně proti nejtěžším formacím soupeře (Ryan McDonagh), dvě elitní křídla (Nikita Kucherov, Brad Marchand) a další dva zadáky, kteří vykazují čísla odpovídající prvnímu obrannému páru (Victor Hedman, Ryan Ellis). U všech ale také můžeme s velkým klidem prohlásit, že nastupují v týmech, kteří patřili posledních pět let mezi ty nejlepší v základní části.
Defenzivní specialisté ve výhodě
Co konkrétně ovlivňuje, respektive dělá statistiku +/- špatnou? Můžeme zmínit například to, že nezapočítává jen situace při vyrovnaném počtu hráčů na ledě, respektive nebere ohled na prázdnou bránu jednoho týmu, který se snaží dohnat na konci zápasu utkání alespoň do prodloužení. Přičemž je logické i statisticky potvrzené, že týmy, které hrají v šesti bez brankáře, ve většině případů inkasují. Ona šestice následně získá do statistiky mínusko. Chceme ale snad všech šest hráčů obviňovat z toho, že dovolili soupeři vystřelit někdy i z poloviny kluziště? Naopak pokud se této šestici podaří branku vstřelit, tak šestice získá plusko za gól proti pěti hráčům. Dává to snad smysl? Pokud snad ano, proč tedy pak se nepřipočítávají pluska hráčům i za gól při početní výhodně? Protože by to bylo samozřejmě nefér vůči hráčům oslabeného celku.
Když oslabený tým vstřelí gól při oslabení, ona trojice či čtveřice získá plusko. Přesilovková formace pak mínusko. Je to fér, jestliže v opačném případě se nic nezapočítává (když gól vstřelí tým v přesilové hře, nikdo nezíská plus ani mínus)? Více než 70% branek vstřelených v oslabení vzniká ze smolného odrazu od mantinelu či přihrávky, která kvůli špatnému ledu přeskočí hokejku obránce přesilovkového celku, jenž stojí jako poslední na modré čáře a následně vznikne onen brejk. Je snad správné soudit ty hráče, že puk se odrazil od mantinelu zrovna jinak, než by měl?
Pointa ovšem je v tom, že jsou zde velmi zvýhodněni defenzivní specialisté, kteří pravidelně nastupují na oslabení a naopak dostávájí minimum prostoru při přesilových hrách. V oslabeném počtu hráčů totiž neriskují žádné mínus, neboť za gól vstřelený v přesilové hře se nezapočítává plus ani mínus. Jestliže ovšem vstřelí branku oslabený celek, ona trojice či čtveřice hráčů získává plus a přesilovková formace mínus. Průměrně si specialisté na přesilovkové hry jako Claude Giroux, Alexander Ovechkin či Patrick Kane ročně připíšou jen z přesilovek čtyři až pět mínusek. Nemluvě o tom, že tito hráči a další nejlepší hokejisté svých celků chodí pravidelně i na ony závěrečný minuty, když jejich tým odvolá brankáře a dohání manko.
Další silným faktorem je pochopitelně síla týmu. Je naprosto očekávané a logické, že v týmu, který vyhrál Prezidentovu trofej, naleznete tak dva, tři hráče, kteří skončili v mínusu, někdy ani to ne. Naopak hráči klubu, jenž skončil na posledních příčkách, budou mít pravděpodobně tuto statistiku v mínusu a jen výjimeční jedinci si ji udrží v plusu.
Jinými slovy: mít +20 v jednom z nejlepších celků ligy může znamenat stejný výkon jako u hráče, který zaznamenal i -10 v průměrném až podpůrměrném týmu.
Další zajímavou věcí také je to, že dost gólů padá těsně poté, co soupeři vyprší trest a vrátí se na led. Avšak nestihl ještě ani vystřídat či se vrátit do obranné zóny, aby pomohl svým spoluhráčům. Statistiky to však už vnímají jako hru 5-proti-5 a všichni tedy získají plus, respektive mínus. Jak ono mínusko mohl ovlivnit vlastně ten hráč, který z trestné lavice sotva vystoupil?
Jedním z faktorů, které by bylo vhodné dostranit, je také nově zavedené prodloužení 3-proti-3. NHL jej zavedla kvůli tomu, aby hokejisté měli v nastaveném čase mnohem více prostoru a byla střídána jedna šance za druhou. V podstatě to nemá nic společného s normální hrou 5-proti-5. Velké procento branek ve hře 3-na-3 padá z brejků, které vzniknou vyraženou střelou gólmanem. Vážně chceme trestat hráče, že pár sekund před inkasovanou brankou se rozhodli vystřelit, byť neuspěli?
Faktory chybně ovlivňující statistiku +/-
• Započítává góly, když je brankář jednoho týmu odvolán
• Započítává góly vstřelené týmem v oslabení, ovšem nezapočítává góly vstřelené týmem v přesilové hře, zvýhodňuje tedy hráče oslabeného celku
• Započítává góly při hře 4-na-4 či 3-na-3
• Započítává góly ihned po vypršení hráčova trestu
Menší souhrn dosavadního výpisu: hráči, kteří jsou tedy nasazování především na oslabení, bránění výsledků v posledních minutách, kdy soupeř hraje bez brankáře, a naopak nejsou nasazování do přesilových her, jsou tak ve značné výhodě. Není proto divu, že hráči jako Roman Polák, Dan Girardi či Luke Schenn mají za sebou několik sezón s kladným číslem v kolonce plus/mínus. Vypovídá to snad o tom, že to jsou kvalitní obránci? Kdepak.
Zadák Dmitry Orlov působí již několik let v týmu Washington Capitals, které patří tuto dekádu mezi nejsilnější v celé lize. Zaměřme se však na jeho poslední sezónu. Ruský obránce skončil jako druhý nejhorší mezi všemi obránci Capitals v rozdílu vstřelených a inkasovaných branek při hře 5-proti-5, když byl u 65 vstřelených a 69 inkasovaných.
Případ Dmitry Orlov
Ve statistice plus/mínus ovšem skončil na kladném čísle +3. Jak se mu to podařilo?
Jednoduchou matematikou tedy dojdeme k tomu, že sedm plusových bodů získal v oslabení, při hře 4-proti-4 či 3-proti-3 nebo při závěrečném bránění těsného náskoku, kdy soupeř hrál s odkrytou bránou. Je těchto sedm plusek snad důsledkem jakési kvalitní obranné hry? Možná. Spíš není.
Když se podíváme na jeho podrobnější statistiky, v kolonce ‘Corsi’ nalezneme záporné číslo 48,8%. Velmi špatné číslo pak nalezneme v kolonce ‘xGF’ a sice 45,21%, když jej přepočteme relativně vůči spoluhráčům, vyjde nám -3,03%. Z toho vyplývá, že jeho spoluhráči hráli v uplynulém ročníku lépe bez něj než s ním. A že by snad Orlov měl především defenzivní úkoly při hře 5-proti-5? No, průměrných 49% startů v ofenzivní zóně kluziště o tom nevypovídá.
Jak nahradit statistiku plus/mínus?
Jestliže nedojde k potřebným úpravám této statistiky, pak bychom se měli zaměřit na GF:GA rozdíl nebo GF%, které jsou započítávany ze hry 5-proti-5. Eliminují totiž všechny speciální týmy, případně hru bez brankáře.
Ovšem stále ani to není materiál, který by nám ukázal, jak vlastně dobrý hráč je v obranné hře či není. Víte, když tým skóruje nebo inkasuje, hraje v tom roli hned několik faktorů. Například tzv. ‘puck-luck’ nebo špatný zákrok brankáře, špatná rozehrávka spoluhráče a takhle bychom mohli jmenovat ony možné důvody ještě několik hodin. Hráč může mnohdy podávat kvalitní výkony, ale přesto i tak skončí v mínusu. Nevěříte?
Názorně si ukážeme.
Jonas Brodin letos odehrál všech 82 utkání v základní části za tým Minnesota Wild, platí spíše za defenzivního obránce, přesto ve statistice +/- skončil na záporném čísle patnáct. Kdekdo by tedy o něm mohl říci, že letos švédský zadák nebyl nijak zvlášť dobrý. Protože přeci skončil až v mínusu 15!
Aneb mylný pohled na hráče. Jak bylo zmíněno, hraje zde roli hned několik faktorů. My se jednoduše můžeme podívat na statistiku ‘PDO’, která víceméně určuje to, jaké hráče měl v daném období štěstí či neštěstí. Abychom mohli považovat všechny čísla u hráče za odpovídající, mělo by se jeho ‘PDO’ pohybovat na rovné stovce, tudíž jeho tzv. štěstí a neštěstí bylo v rovině. Pokud ona číslovka je vyšší než 100, pak jste měli u dost šancí velké štěstí, ať už při skórování či zabranění inkasované brance. Pokud je číslo pod 100, měl dotyčný hokejista v daném období neštěstí a tudíž jeho +/-, respektive ‘GF:GA’ neodpovídá úplně jeho výkonům.
Jonas Brodin se zastavil v ‘PDO’ na čísle 97,42.
Výsledek ukazuje, že Brodin, i když skončil s -15, nehrál vůbec špatně, dokonce můžeme říci, že hrál dobře, nýbrž měl extrémní neštěstí. Jestliže by jeho ‘PDO’ bylo na stovce, skončil by Brodin v +6 či +7 při hře 5-proti-5, ve statistice +/- by se pak pohyboval okolo +1. Obrovský rozdíl, že? Nakonec by to byl velmi solidní výsledek vzhledem k tomu, v jaké roli hraje.
Ještě menší upozornění k onomu grafu. Jsou to čísla ze hry 5-proti-5. Když si počítáte rozdíl mezi ‘GF (Goals for)’ a ‘GA (Goals against)’, vyjde vám snad číslo -15? Kdepak. Vyjde číslo o šest vyšší (-9). Můžeme tedy s klidem říci, že v plus/mínus, která započítává právě i speciální situace, si k dalším šesti záporným bodům přišel buďto při hře 4-proti-4, 3-proti-3, v přesilové hře nebo při dohánění ztráty v šesti lidech bez brankáře.
Závěrečné myšlenky
Doufáme v to, že nejen v celém hokejovém světě, ale především u nás v České republice a na Slovensku si fanoušci konečně uvědomí velké nedostatky statistiky +/- a dokud nebudou její problémy eliminovány, tak ji budou co nejlépe klidně ignorovat.
Vyhodnotit hráče, respektive jeho výkony se totiž na základě statistiky plus/mínus nijak nedá, o ničem to nevypovídá.
