Možná si to ještě všichni fanoušci nejen NHL, ale všeobecně každého sportu ve světě neuvědomili, ale starší ročníky mohou říci, že mají za sebou odfanděnou, odsledovanou další dekádu. Je tomu skutečně tak. Sezóna 2018/19 byla tou poslední, která se oficiálně započítávala mezi mezi roky 2010-2019. Zpětně se tedy můžeme podívat na deset nejhorších výměn v NHL provedené v uplynulé dekádě.
Ihned na úvod bychom chtěli samozřejmě upozornit, že se našich 10 vybraných výměn nemusí shodovat s Vašim myšlením. Pokud tomu tak skutečně i bude, svůj názor můžete pochopitelně sdělit níže v komentářích či na facebookových stránkách, kde rádi prodiskutujeme vaše argumenty.
Dále bychom chtěli říci, že následujících deset vypsaných trejdů není seřazeno v žádném žebříčku od nejméně nejhorší po ten absolutně nejhorší ani nijak podobně. Nýbrž všem jsme dali stejnou hodnotu, jestli si je už sami seřadíte do určitého pořadí, to už necháme jen na Vás.
Vybrat 10 nejhorších trejdů mezi lety 2010 až 2019 bylo opravdu těžké. Ale abychom se pochopili, slovo ‘nejhorších’ může znít trochu úplně netrefně, jelikož vlastně většinou jde o výměny, kde jeden tým neskutečně získal, zatímco právě ten druhý neskutečně prohrál. Bereme to tedy z pohledu klubů, který onen trejd prohráli na celé čáře.
Adeptů jsme měli nakonec více než deset, i když jsme na začátku si mysleli, že najít alespoň 10 opravdu příšerných výměn za uplynulou dekádu bude těžké. Naštěstí ovšem v lize dlouhá léta působil Peter Chiarelli, který má prsty hned ve třech následujících transakcích.
Tato výměna je tou nejstarší ze všech deseti nejhorších. Udála se před uzávěrkou přestupů v roce 2011, kdy si Dallas z nějakého důvodu myslel, že Alex Goligoski by se mohl stát obráncem číslo jedna a obětoval za něj už tehdy kvalitního střelce Jamese Neala a stále teprve 24letého Matta Niskanena, jenž už tehdy vykazoval solidní hru směrem dozadu. Po výměně se Neal zařadil po bok Evgeniho Malkina, kde zažil své nejlepší sezóny, Niskanen se zařadil mezi nejlepší obránce Penguins. Oproti tomu Alex Goligoski byl nadále bekem do druhého obranného páru, své si jistě odvedl, ale asi není třeba mluvit o tom, že Matt Niskanen se nakonec stal lepším obráncem a k tomu měl Malkin na více než tři sezóny k sobě střelce, který nakonec v Pittsburghu nasbíral velmi solidních 184 bodů ve 199 zápasech.
Pamatujete si ještě na Jakuba Voráčka v dresu Columbusu? Někteří zřejmě ano. Ale pamatujete si snad na Jeffa Cartera v tomtéž dresu? To snad nikdo. Není divu. Paul Holmgren, tehdejší GM Flyers, se 23. června 2011 rozhodl způsobit velký šok, když v jeden den zaráz vytrejdoval kapitána Mikea Richardse do LA Kings a Jeffa Cartera k Blue Jackets právě za Jakuba Voráčka, 8. volbu v nadcházejícím draftu, ze které si Philadelphia mimojiné vybrala Seana Couturiera, a 68. volbu (Nick Cousins). Carter měl s Rickem Nashem vytvořit úderné duo, místo toho ale stihl v Ohiu odehrát pouhých 39 utkání a ihned v únoru 2012 byl vytrejdován do Los Angeles Kings, kde se opět sešel se svým kamarádem Mike Richardsem. Philadelphia z tohoto trejdu těží dodnes.
Pamatujete si časy, kdy Chewbacca ještě nebyl Chewbacca? No, koneckonců najít i lepší fotku Brenta Burnse z dresu Minnesoty jsme nedokázali. 24. červen 2011 bude jistě zapsán v kronice Wild jako jeden z nejhorších. Minnesota totiž během draftu se rozhodla vytrejdovat zadáka Brenta Burnse do San Jose Sharks za Charlie Coylea, Devina Setoguchiho a 28. volbu (Zack Phillips). Myslíme, že není třeba se zmiňovat o tom, v jakou bestii se Burns v Kalifornii proměnil, už několik let patří bezpochyby k nejlepším obráncům v celé lize. Coyle je dnes členem Bruins, Setoguchi zmizel z Minnesoty hned po dvou sezónách a draftovaný Zack Phillips si nikdy NHL ani nezahrál. Mezitím zadák Žraloků získal jednou trofej pro nejlepšího obránce sezóny a zahrál si i ve finále Stanley Cupu.
Mladší fanoušci to možná ani neví, i když bychom se asi divili, protože toto byl tak příšerný trejd ze strany Capitals, že ještě dnes bývá na jistých serverech zmiňován, ovšem Filip Forsberg skutečně mohl dodnes válet v dresu Washingtonu po boku Alexandera Ovechkina a dalších. Jenže necelý rok po jeho draftování se George McPhee, tehdejší GM Caps, rozhodl posílit svůj tým před vyřazovacími boji a obětoval jej do Nashville za Martina Erata a Michaela Latta. Filip Forsberg je už několik sezón jedním z nejlepších útočníku Predators. Český útočník ihned v dalším ročníku požádal o výměnu a stěhoval se ke Kojotům. Latta strávil v organizaci Capitals ještě následující tři sezóny. Jednu z nich odehrál převážně na farmě, v dalších dvou nasbíral pouhých 13 bodů v 96 zápasech. Zřejmě nejhorší výměna dekády.
V tentýž den jako Forsberg, tedy 3. dubna 2013, byl vytrejdován také Ben Bishop. Tehdy 26letý brankář byl dvojkou Senators, vykazoval ovšem parádní čísla a rozhodně měl na to se stát i jedničkou. Ottawa se ovšem rozhodla jej vytrejdovat, čehož velmi chytře využil Steve Yzerman a získal jej za Coryho Conachera, který prožíval tehdy životní sezónu a bylo téměř jasné, že ji už nezopakuje, a 4. kolo v draftu 2013. Bishop se odvděčil skvělými výkony a následující tři sezóny byl jasnou jedničkou Tampa Bay, aby následně přenechal místo mladšímu Andrei Vasilevskiymu. Senators sice možná nikdy neměli problémy s pozici brankářské jedničky, neboť už léta patří Craigu Andersonovi, ovšem nelze pochybovat o tom, že Bishop se poslední léta zařadil mezi nejlepších pět, deset brankářů celé ligy a je také hned o pět let mladší než současná jednička týmu Ottawa Senators.
